Skupina ruských popů vstupuje do kostela, rozestavuje se před květinami ozdobeným zlatým baldachýnem a začíná zpívat. Zpoza ikonostasu vychází místní kněz a na stejně ozdobeném tácu přináší stříbrnou schránu s víkem vykládaným barevnými kameny. Klade ji pod baldachýn, uklání se, basy popů duní prostorem a ošátkované báryšni, jež popy doprovázejí, hledí dojatě, až se jim zdravíčko na tvářích začíná rozmazávat. V pauze mezi zpěvy vytahuje jeden z mladších popů zpod černého roucha velikosti XXL kompaktní fotoaparát a začne scénu zvěčňovat. Jsme v kostele sv. Lazara a v té schráně je jeho lebka. Prý...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2009