PŘIPRAVUEME: Kuba

Nejkrásnější ostrov

„Je to nejkrásnější ostrov, jaký kdy lidské oči spatřily,“ prohlásil prý Kryštof Kolumbus, když v roce 1492 pozoroval malebné křivky mogotů někde u Baracoa či Gíbary – o což se dodnes obě města přou...

K nejfotografovanějším motivům na Kubě patří oblast charakteristických krasových homolí zvaných mogoty v provincii Pinar del Rio.Kolumbus před tím navštívil jen maličký ostrůvek San Salvador v Bahamách, ale později tento výrok ještě několikrát zopakoval, když podle něj třeba poloostrov Paria ve východní Vene- zuele musel být biblickým rájem. Kuba – na roz- díl od sousední Hispanioly a dalších karibských ostrovů – zaujme ale svou krásou i tam, kde jsou roviny, což je většina její plochy. Zásluhu na tom mají především skupinky palem královských, hoj- ně roztroušené mezi lány cukrové třtiny či tabá- kovými políčky. Jeden z největších druhů palem na světě (výška 20–30 m, obvod kmene půl metru, listy dlouhé až 4 m) je kubánským národním stro- mem s nesčetným využitím. Ze dřeva se stavějí prosté dřevěné chýše bohíos, z listů se dělají jejich střechy, plody se krmí prasata a co zbude, využije se na výrobu košťat. Palma královská však neský- tá jen praktický užitek, ale významně guruje též v santeríi, synkretickém náboženství mísícím tra- diční západoafrické kulty s křesťanstvím, jež se na Kubě vyvinulo v 16.–18. stol.
Kolumbus přistál u severovýchodního pobřeží Kuby 27. října 1492, zabral ostrov pro Španělsko a pojmenoval ho Isla Juana na počest infanta Juana, syna Jejich katolických Veličenstev, Fer- dinanda Aragonského a Isabely Kastilské. Vlast- ní conquista Kuby začala v roce 1511, kdy sem ze sousední Hispanioly přijela výprava, kterou vedl Diego Velázquez de Cuéllar, pozdější první guvernér ostrova. Účastníkem této expedice byl i Hernán Cortés, který pak roku 1519 právě z Kuby vyrazil na conquistu Mexika.
Nálepku přírodní krásy Kuba nadlouho ztratila. Původní indiánské etnikum Taínů bylo až na vý- jimky v horách Oriente vyhubeno. Příčinou byly nejen přímé masakry, k nimž docházelo v prvních desetiletích kolonizace ostrova, ale také nemoci zavlečené Evropany, proti nimž neměli indiáni jakoukoli imunitu (neštovice a spalničky), a tvrdá dřina při nusených pracích na plantážích cuktové třtiny, tabáku a kávy. Na plantáže se záhy začali dovážet černí otroci z Afriky, kterých na konci 16. stol. žilo na Kubě již asi 12 000. V následují- cích stoletích jejich počet dále stoupal, v roce 1841 už dosáhl 436 000, což bylo skoro 45 % veškerého tehdejšího obyvatelstva Kuby. Po zrušení otroctví, k němuž na Kubě došlo velmi pozdě (1886), a vítězné válce Severoameričanů se Španělskem (1898) se Kuba stala předsunutou zemědělskou základnou USA, což bylo sice zčásti sociální nevýhodou, ale z větší části zase ekonomickou výhodou (zajištěný odbyt, pevná měna, příliv turistů i zboží). Jenže příliš dlouho tu jako neo- mezený diktátor sloužil Fulgencio Batista, který rozhodujícím způsobem ovládal kubánskou poli- tiku již od roku 1934. V roce 1940 se stal poprvé kubánským prezidentem, po skončení čtyřletého mandátu strávil několik let na Floridě, roku 1948 se na Kubu vrátil a po puči v roce 1952 převzal moc podruhé. Jeho vláda přímo vyzývala revoluč- ní mladíky ke svržení, ačkoliv socialismus nebyl – zejména v počátcích – jejich vysněným cílem. Další vývoj už je u nás víceméně známý...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2017

kategorie: 8 - 2017 - Kuba

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace