Kréta

Hory, jeskyně a soutěsky

Velkým lákadlem pro návštěvníky Kréty jsou hory, včetně dvoutisícovek, které většinou hravě zvládá i běžný český turista – jen dobré boty jsou zapotřebí, dostatek vody, trochu jídla a hlavně trpělivost: málokde platí tak doslova, že zdání klame, a bezpočet stále dalších a dalších vesměs podobných kamenitých hřbetů a úbočí, jak vlna za vlnou, nad nimiž se vytrvale a výsměšně tyčí náš cíl, nám toto rčení dá pěkně vychutnat. Jenže – když do hor, tak rovnou na tu nejvyšší – na vrchol hory Ídy neboli Psilorítis. A aby bylo jasno, hned dodejme, že obě jména se střídavě a nedůsledně objevují jako název hory i celého pohoří...

hory_KretaNejvýhodnějším výchozím bodem pro výstup na Ídu je náhorní planina Nída, kam se dostaneme po slabé hodině jízdy z Irákleia přes městečko hrnčířů Anógia po celkem kvalitní asfaltové silnici. Místo má hned několik výhod – je zde velké parkoviště i milá hospoda pro lenochy, kteří si na poslední chvíli ještě najdou důvod, proč se na vrchol nevydat. Například to, že pozoruhodná je i sama Nída: rozlehlá pláň v nadmořské výšce kolem 1500 m, tu a tam s více či méně vyschlými jezírky nad závrty ve vápencovém podloží. Přes hojnost vody při jarním tání z ní nevytéká žádný potok. Kolem dokola je uzavřena horami, a tak jediný odtok obstarávají závrty, jimiž všechna voda mizí v labyrintu podzemních jeskyní. Pro milovníky staré architektury je tu však také malebná pravoslavná kaple Nanebevzetí Panny Marie, stojící na malé vyvýšenině nad hospodou, a nad ní, o něco dále, jeskyně zvaná Idejská sluj (Idéon Andron), která potěší pro změnu znalce řeckých bájí – vždyť právě v ní prožil část dětství nejvyšší z bohů, sám Zeus!
Malých i docela velkých jeskyní jsou na Krétě desítky a není divu, že byly obývány už v neolitu. V nouzi jimi nepohrdli ani bohové a v jedné takové, v Diktejské jeskyni nad Lasíthijskou náhorní plošinou (zhruba 50 km východně odtud), bohyně Rheá dokonce Dia porodila a poté, co jeho otec Kronos z obavy o trůn „preventivně“ spolykal téměř všechny své potomky a možné následníky, podařilo se chlapečka ukrýt právě tady. Idejská sluj se pak po celý starověk těšila nesmírné úctě a poutníci z dalekých končin sem přinášeli cenné dary – k velké radosti archeologů, kteří zde první průzkum provedli už v roce 1885 a ještě několikrát se sem vrátili. Ostatně mnoho předmětů z pozdního neolitu a památek mínójské kultury v Archeologickém muzeu v Irákleiu pochází právě odsud.
Zrezivělé koleje, opuštěné důlní vozíky a hromady suti před obrovským otvorem ve vápencové skalní stěně jsou pozůstatky archeologického průzkumu a celé scenerii dodávají zvláštně autentický ráz. Nikdo zde nic nehlídá, návštěvník je prostě ponechán svému osudu a zodpovědnosti. Ve srovnání s jinými jeskyněmi, tak dokonale zapracovanými do turistického průmyslu, je to rozhodně příjemná změna. A uvnitř? Jeskyně nezasahuje nijak hluboko do nitra hory, její hlavní část tvoří velká síň hned za vstupem, rozšířená menšími bočními prostorami. Díky dennímu světlu, které dovnitř proudí velkým vstupním otvorem, se obejdeme i bez baterky. Veškeré nálezy byly odvezeny do Archeologického muzea v Irákleiu, a tak můžeme obdivovat jen jeskyni jako celek a tu a tam i pár skrovných krápníků.

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace