Kanada 1

Severoamerický Gibraltar

Kdysi se tu rozkládala velká indiánská vesnice. Právě tady v letech 1535–1536 přezimovala výprava, kterou vedl francouzský mořeplavec Jaques Cartier. Francouzi se zde pokusili založit svoji první osadu, ale kurděje, kruté zimy a nepřátelství místních Irokézů byly důvody, proč osídlení zaniklo. Osadu nakonec založil až další objevitel Samuel de Champlain na počátku 17. stol. Za čtyři století své existence vyrostla v impozantní centrum a stala se hlavním městem stejnojmenné provincie. Zažila pohnuté osudy a před jejími hradbami se psaly dějiny. Dnes je zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO a přitahuje tisíce turistů z celého světa. Mimo mnoha historických staveb nabízí také úchvatnou vyhlídku od pevnosti na Diamantovém mysu vysoko nad řekou Svatého Vavřince. Odsud kdysi kontrolovala veškerý provoz na řece a střežila hlavní přístupovou cestu do vnitrozemí. Od nepaměti platilo, že kdo byl pánem Québecu, byl pánem celé Kanady...

Nejrušnější ulice Dolního města – Rue de la Petit Champlain.Řeka Svatého Vavřince je mohutná. Na svém dolním toku je široká desítky kilometrů a jen stěží lze dohlédnout z jednoho na druhý břeh. Mísí se tu sladká a slaná voda, a tak není divu, že si první objevitelé pletli řeku s mořským průlivem. „Říční rozměry“ získává teprve nějakých 600 km od ústí, tam, kde obtéká Orleánský ostrov a zužuje se na šířku „jen“ kolem 1 km. Právě zde, nedaleko od levobřežního přítoku řeky Svatého Karla, stávala indiánská vesnice jménem Stadacona.
Když o ní Cartierovi vyprávěli dva indiánští hoši z rybářské skupiny Irokézů, použili přitom slova kanata. Byli to synové místního náčelníka, kteří doprovodili Cartiera – patrně ne zcela dobrovolně – zpět do Francie a pak se zúčastnili jako navigátoři jeho druhé výpravy. Ta vesnice využila jako základny pro další objevné cesty po neznámé zemi. Zpočátku vycházeli Francouzi s indiány dobře, Irokézové jim pomohli přežít dlouhou a nelítostnou zimu zvláště tím, že jim z místních stromů a bylin vyrobili účinný lék proti kurdějím. Proto se zdá dost nepochopitelné, že Cartier na jaře při odjezdu vzal s sebou opět deset nedobrovolných cestujících včetně náčelníka Donnacony. Jejich přítomnost ve Francii měla podpořit financování další výpravy, od které se očekávalo založení stálé osady a také nějaký zisk v podobě zlata a drahých kamenů. Přestože se ve Francii chovali k Irokézům s péčí i respektem, většina z nich zemřela na nemoci bílého muže a do Stadacony se už nikdy nevrátila.
Není divu, že další Cartierova návštěva skončila fiaskem. Založil sice osadu Charlebourg-Royal, ale ze zlata a diamantů, které jeho muži nakopali v okolí, se vyklubal bezcenný pyrit a krystaly křemene. Teď již napjaté vztahy s domorodci vyústily v řadu útoků na osadu, která se po dvou tuhých zimách vylidnila. Cartier sice nepřivezl vytoužené bohatství, ani nenašel Severozápadní průliv, zato obohatil francouzský jazyk o dodnes používané úsloví „falešný jako kanadské diamanty“.
Umístění této osady prokázali archeologové až docela nedávno. Když sem připlul v červenci roku 1608 Samuel de Champlain, nebylo už po ní ani stopy. Bohužel, žádná stopa nezůstala ani po indiánské vesnici. Bělošské choroby a nájezdy okolních huronských kmenů Irokéze spolehlivě vyhladily...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2017

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace