Kampánie

Hříšné Pompeje

Jedno z nejznámějších antických měst získalo svou současnou proslulost kvůli zachovalým starověkým domům a ulicím, které zůstaly zakonzervovány v několikametrové vrstvě sopečného popela v téměř původním stavu. Zájem o Pompeje se ještě zvýšil po odhalení nástěnných maleb s odvážnou sexuální tematikou. I po dvou tisíciletích se v Pompejích, kdysi tolik posedlých erotikou, tvoří největší fronty právě před zachovalým nevěstincem s velmi názornou pornografickou výzdobou...

.Při čekání v dlouhé frontě před nárožní budovou na křižovatce tří menších ulic, jejíž prohlídku si žádný z návštěvníků nenechá ujít, lze z paměti dolovat střípky znalostí z historie nešťastného města, jak nám utkvěly z hodin dějepisu. Například, že se vší pravděpodobností jsou Pompeje oského původu. Město postavené na lávovém pahorku přibližně 40 m n. m. představovalo pro dávné mořeplavce výborný přístav. Po ovládnutí Římany si zachovalo autonomii, ale když se v roce 89 př. n. l. postavilo na stranu povstaleckých měst v jejich válce proti Římu, dobyl Pompeje římský vojevůdce a pozdější diktátor Sulla. O devět let později se z města stala římská kolonie Cornelia Veneria Pompeianorum.
Pompeje se postupně začaly měnit v prosperující město s kvetoucím hospodářstvím a kulturou, které také vyhledávali jako oblíbené letovisko zámožní Římané. Do centra pozornosti se však dostalo jedinou událostí z roku 59, kterou zaznamenal Tacitus ve svých Letopisech (Annales). V místním amfiteátru podráždil příznivce Nucerie (dnešní Nocera), odvěkého rivala Pompejí, příliš silný potlesk pro zdejšího gladiátora. Krvavá řež, jež vzápětí mezi oběma tábory fanoušků nastala, vedla senát k udělení velmi přísného trestu. Senátoři nařídili uzavření amfiteátru a zakázali hry na dobu deseti let...

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2011

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace