Kampánie

Ostrov sladké zahálky

Capri patří k nejkrásnějším ostrovům ve Středozemním moři. V antice se stalo vyhlášeným útočištěm požitkářských římských císařů, Augustus ho nazýval Aprágopolis, Osada zahálky. V novověku vystřídali císaře umělci i společenská smetánka z celého světa...

Capri je vápencový ostrov dlouhý šest a široký něco přes dva kilometry, který se v dávné minulosti oddělil od Sorrentského poloostrova. Na rozdíl od většiny ostatních ostrovů v Neapolském zálivu nevznikl vulkanickou činností. Na východě i na západě se zdvihají vysoké skály (nejvyšší vrchol Monte Solaro měří 589 m), zatímco střed ostrova tvoří sníženinu. Capri bylo lidmi obydleno již v paleolitu. Řecká kolonizace se mu vyhnula, protože pro Řeky neměl ostrov strategický význam. Po slavném římském období ustoupil trochu do pozadí, sdílel politické osudy Amalfi a Neapole a trpěl častými útoky pirátů, které trvaly až do začátku 19. stol. Tehdy se v důsledku napoleonských válek střídaly na ostrově francouzská vláda s britskou, což dodnes připomínají typické vojenské pevnůstky hlavně na západním pobřeží.
Od druhé poloviny 19. stol. začal nový vzestup Capri jako místa vyhledávaného nejrůznějšími umělci, celebritami a výstředníky. Od roku 1906 žil na ostrově sedm let Maxim Gorkij. Podílel se tu na založení stranické školy Ruské sociálně-demokratické dělnické strany, která sem zvala jako přednášejícího i Lenina. Ten to odmítal, nicméně na Capri přijel za Gorkým na několik dnů v roce 1908. Údajně si tu léčil syfilidu...

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2011

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace