Laos a Kambodža

Angkor

Monumentálnost staveb zapůsobí přímo na místě na každého návštěvníka ohromujícím dojmem. S odstupem místa a času se ale dostavují úplně jiné pocity. Je to vůbec pravda? Skutečně to místo existuje? Opravdu jsem tam byl a všechno jsem to viděl? Angkor, centrum khmerské říše, v preindustriální éře největší město či spíše urbanistický komplex, resp. souměstí na světě, přetrvává v ruinách svých kamenných chrámů, když všechny dřevěné stavby vzal čas, a v magických pocitech, jež dokáže vzbuzovat v návštěvnících ještě po staletích...

Nejslavnějším ze všech chrámů angkorské říše je Angkor Vat, jehož silueta zdobí i kambodžskou státní vlajku.Koncept bohů-králů vznikl v severní Indii, odkud se šířil směrem na východ společně s šivaismem a višnuismem coby dvěma tehdy nejsilnějšími proudy náboženství, jež na Západě zvykneme označovat tradičně, leč ne zcela přesně jediným souhrnným termínem hinduismus. Vzhledem k téměř naprosté absenci písemných dokumentů z dějin angkorské říše nemají ani odborníci dodnes jasno v tom, zda zdejší kult dévarádžů („bohů-králů“ či „králů bohů“) opravdu převzali khmerští vládci přes Indonésii z Indie, či zda spíše šlo o sanskrtský překlad khmerského označení původního místního „boha, který je králem“, kamraten džagat ta rádža. Původ termínu ale není až tak podstatný. Důležité je, že kult božských králů zaujal ústřední postavení v nábožensko-společenském životě starých Khmerů. Umožnil sjednocení absolutní světské i náboženské moci v rukou panovníků, kteří si chtěli své božství a s ním spojené uctívání zajistit i po smrti, a tak stavěli chrámy se svými sochami.
Zpočátku se chrámy stavěly ze dřeva a bambusu, ale již od 8. stol. se na jejich stavbu začaly používat cihly a postupně také kámen – zejména pískovec z lomů u Phnom Kulenu (asi 40 km severovýchodně od centrální části Angkoru), v menší míře se uplatňoval rovněž laterit. Použití pískovce skončilo za vlády Džajavarmana VII. (přelom 12. a 13. stol.), jednoho z největších angkorských stavebníků, když se lomy vyčerpaly. Z hlediska umělecké periodizace se hovoří už o tzv. post-angkorském období, z hlediska historicko- politického začínal již za vlády tohoto krále nenápadně úpadek Angkoru, který byl definitivně opuštěn v 1. pol. 15. stol. Ostatní stavby Angkoru byly převážně dřevěné, a tak není divu, že když se města zmocnila džungle, zmizely rychle z povrchu zemského. Některé chrámy sice rovněž zarostly vegetací, dobře je to dnes vidět třeba v chrámu Ta Prohm, ale pořád panovalo přinejmenším jisté povědomí o jejich existenci, než byly v 19. stol. znovu „objeveny“ pro západní svět. Moderní věda ale naznačuje, že ani s úplným zmizením města to nebude tak úplně pravda. Už několik let pokračují výzkumy založené na laserovém skenování zemského povrchu, které stále přesvědčivěji dokládají, že pod džunglí v okolí chrámů se ukrývají rovněž pozůstatky města – a nejen v centrální části kolem nejznámějších chrámů, ale i v okrajových oblastech, považovaných dříve za zemědělské a málo osídlené části Angkoru...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2016

Další informace o Filipínách a zemích jihovýchodní Asie najdete na ASEAN.CZ

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace