Jordánsko

V zajetí chutí a vůní

Jídlo je základním kamenem jordánské společnosti, ať si pochutnáváte v beduínském stanu na mansafu, nasáváte vůně koření na súqu nebo se vám rozplývá na jazyku slaďoučká kunáfa. Jídlo je středobodem sociálních aktivit a oblíbeným námětem hovoru, způsob jeho přípravy či zákaz pojídání některých potravin má hluboké kořeny v sociální a náboženské struktuře Arabů...

Jordánsko - kuchyněKultura jídla k sobě váže mnohé zvyky a tradice, které se zrcadlí také v jazyce. Jordánci s oblibou používají mnoho rčení a přísloví s tematikou jídla, některá vám možná budou povědomá.

„Chléb, cibule a svoboda jsou lepší než kuřata, med a poroba“

Chléb má v jordánské společnosti téměř náboženský význam. Po ránu jsou ulice plné mužů, kteří nesou domů čerstvé obrovské placky voňavého, ještě teplého chleba. Chléb se jí ke všemu a v každé restauraci vám na stůl přinesou buď čerstvě upečené, nebo zabalené nakrájené chlebové placky. Celá řada pokrmů se chlebem nabírá, takže slouží jako příbor nebo talíř, na který se položí opečené kousky masa s čerstvou zeleninou. Jordánský nekvašený chléb se nazývá šrák, velké tenké placky se pečou na vypouklé plotýnce sádži. Chléb tábún, který se tradičně peče na dřevě v oválné troubě uplácané z hlíny a sena, je o něco silnější.
V pouličních stáncích se prodávají různé druhy slaného i sladkého pečiva. Manáqíš jsou placičky nebo pirohy z kynutého těsta s různou náplní, nejčastěji zapečené se sýrem, špenátem nebo s olivovým olejem a zátarem (směs sušeného tymiánu, sezamu a škumpy). Pečivo bývá posypané sezamem (simsim) nebo černuchou, známou též jako „černé semínko“, v arabštině „semínko posvátné“ (habba al-baraka). Specialitou jsou masové koláčky sfíha s náplní z mletého masa a zeleniny. Ráno provoní autobusové zastávky muži s vozíky plnými čerstvých sezamových preclíků, kterým se říká ka´k.

„Život je jeden den med a druhý cibule“

Jordánská kuchyně je velmi zdravá, používá hodně čerstvé zeleniny, která není pouze přílohou k masu, ale je základem mnoha vynikajících pokrmů (lilek, cuketa, okra čili ibišek jedlý, česnek, cibule, rajčata, okurky, paprika, mrkev, květák, čočka, hrách, fazole, boby, cizrna a další). Oblíbené jsou saláty fattúš (pestrý zeleninový salát na způsob řeckého s kousky opečeného arabského chleba) a tabbúle (zeleninový salát s bulgurem a najemno nasekanou petrželovou natí). Oběd nebo večeře obvykle začíná servírováním mnoha různých mističek s předkrmy, kterým se říká mezze (název je pravděpodobně odvozen z arabského výrazu mázá – „co to je“). O mezze se dělí všichni u stolu, kousky chleba nabírají hummus (dip z cizrny se sezamovou pastou tahínou, česnekem a citronovou šťávou), baba ghanúž (dip z pečeného lilku, tahíny, česneku a citronové šťávy) nebo mutabbal (dip z pečeného lilku, kam se navíc přidává jogurt). Oblíbeným teplým předkrmem nebo snídaní je fúl mudammas (vařené boby podávané s olivovým olejem, citronem, cibulí, římským kmínem a petrželovou natí). Nezastupitelné místo mají v jordánské kuchyni špenát a mulúchíja (obdoba špenátu, připravuje se s kuřecím masem jako „polévka“, přílohou je rýže). Vynikající pochoutkou je makdús, lilečky plněné směsí vlašských ořechů s česnekem a čili papričkami naložené v olivovém oleji...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2019

Obsah košíku

košík je prázdný