4 - 2010 Itálie - památky UNESCO

Ohnivé ostrovy boha Vulkána

Liparské ostrovy vystupují z hlubin průzračného Tyrhénském moře nedaleko severního pobřeží Sicílie a tvoří 140 kilometrů dlouhý oblouk sedmi větších obydlených ostrovů - Lipari, Vulcano, Salina, Panarea, Stromboli, Alicudi a Filicudi a deseti menších neobydlených ostrůvků. Jejich celková rozloha je 117 km a žije na nich 12 000 stálých obyvatel. Často je též používán název Eolské ostrovy Isole Eolie, odvozený od jména boha větrů Aiola, který zde měl podle řecké mytologie své sídlo a pomohl i Odyseovi při jeho cestě z Troje na rodnou Ithaku...

Podobně jako třeba Kanárské ostrovy, i Liparské ostrovy jsou sopečného původu. Vulkanický, respektive Ohňový oblouk (L´arco di fuoco) se vyzdvihl z mořského dna jako důsledek kolize afrického a evropského kontinentu. Celé souostroví vzniklo až ve čtvrtohorách, nejstarší horniny nalezené na ostrovech jsou staré jen o něco více než milion let. Všechny ostrovy byly kdysi sopkami, dodnes jsou však aktivní jen dva – nejsevernější Stromboli a nejjižnější Vulcano. Největší a nejvýznamnější ostrov Lipari, podle něhož je pojmenováno celé souostroví, je považován za spící sopku, neboť k poslednímu výbuchu tu došlo před 1500 lety. Hlavním projevem sopečné činnosti na Vulcanu je neustálé unikání velkého množství sopečných plynů, zatímco Stromboli se proslavilo pravidelným vyvrhováním lávových fontán...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2010

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace