Už v prehistorickém období zde sídlili Etruskové a po nich „naši“ Bójové, onen keltský kmen, jejž Římané vypudili až daleko za Alpy, do země nesoucí pak jejich jméno. Etruskou a poté keltskou osadu zvanou Mutina obsadili roku 183 př. n. l. Římané, kteří právě přes ni vedli silnici via Aemilia; na půdorysu města je dosud patrné, že procházela přímo jeho středem. Později bývala Modena významnou oporou Langobardů a Franků, od 10. stol. byla pod vládou hrabat z Canossy, ale ve 12. stol. se stala svobodným městem.
Roku 1289 se však dostala pod vládu rodu Este, později nabyla statutu vévodství a po roce 1598, kdy Estenští ztratili Ferraru, stala se Modena dokonce jejich sídelním městem. Zůstala jím skoro až do vymření rodu v roce 1803. S výjimkou napoleonského období, kdy byla součástí Francie (1796–1813), a dvou povstání (v letech 1830 a 1848) pak patřila jedné z bočních větví habsburského rodu, a to až do roku 1859. Tehdy se osamostatnila a vzápětí se připojila k sjednocené Itálii (1860), zatímco estenský soukromý majetek i s titulem zdědil habsburský korunní princ František Fedinand a část jejich cenných sbírek (včetně slavné zbrojnice) dal převézt na Konopiště...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2010