Za tmavým průchodem stísněné obdélníkové nádvoříčko, v jeho zadním rohu bronzová socha stojící dívky v životní velikosti, v říze cudné, leč s pravým ňadrem necudně ohmataným do zlatého lesku miliony dotyků, jež prý přinášejí štěstí. A vedle ní vchod do gotického domu, nejslavnější adresa ve městě, via Cappello 27. V prvním patře, nad Juliinou hlavou, malý balkonek, aby iluze byla dokonalá. Iluze rovnou trojitá. Iluze? Trojitá? Jak to? Všichni přece známe balkonovou scénu ze zahrady Kapuletových v „krásné Veroně“. Inu, známe, jenže... Jenže příběh, který William Shakespeare zvěčnil v tragédii Romeo a Julie, není, stejně jako náměty mnohých dalších jeho her, původní. Příběh tragické lásky milenců ze dvou znepřátelených rodů se zdá být starý skoro stejně, jako lidstvo samo...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2010