PŘIPRAVUJEME: Ischia

Civilizace zrozená z moře, ohně i lidské vůle

V Lacco Amenu, nejmenší obci na Ischii, právě kotví svou lodičku rybář Peppe, jen pár stovek metrů od pahorku Vico, kde v polovině 8. stol. př. n. l. zapustila kořeny řecká civilizace. Nemusíme ho dlouho přemlouvat, aby nám řekl, co si myslí o zdejší historii: „Život se tu narodil z moře a z ohně! To nás na ostrově izoluje v dobrém i ve zlém a přináší nám to bohatství i samotu, což je typická vlastnost rybářů, kteří mají všechno a přitom nic! Naučili nás to naši předkové a díky nim jsme tu stále!“

Země světa - IschiaOsadníci z ostrova Euboia založili na Ischii v 8. stol. př. n. l. první řeckou kolonii v celém západním Středozemí. Na úpatí Monte Vico vyrostly domy a dílny na výrobu keramiky i kovu, na odvrácené straně výběžku u zátoky San Montano vznikla nekropole. Své sídlo pojmenovali osadníci Pithékúsy a toto jméno se posléze začalo používat také pro celý ostrov. Podle tradiční teorie pocházelo pojmenování z řeckého slova pithékos, opice, ale dnes se většina odborníků přiklání k tomu, že bylo odvozeno od výrazu pithos označujícího velkou hliněnou zásobní nádobu, neboť zdejší obyvatelé byli talentovanými výrobci keramiky, což byla jedna z hlavních činností, které později přispěla k rozkvětu ostrova. Zdejší keramika se stala ceněným vývozním artiklem a prvním svého druhu v západním Středomoří! Bohaté nálezy z místních vykopávek vystavuje archeologické muzeum ve vile Arbusto.
Nejvzácnějším exponátem je tzv. Nestorův pohár objevený roku 1954 v jedné hrobce. Tříveršový epigram na něm naráží na slavný Nestorův pohár popsaný v Homérově Íliadě: „Toto je Nestorův pohár, z kterého je příjemné pít, ale ten, kdo se z něj napije, náhle se zamiluje do Afrodíty.“ Pohár je bezpečně uzavřený ve vitríně, takže nic neriskujete. Různé druhy keramiky připomínají vzkvétající obchod s východním Středomořím a Blízkým východem. Později se Řekové přemístili na pevninu, kde založili Kýmé (za Římanů Cumae, dnes Cuma), podle legendy sídlo bájné Sibyly, a poté o kousek jižněji i Neápolis (doslova „nové město“), dnešní Neapol. Právě pod její nadvládu se ostrov dostal v 1. pol. 5. stol. př. n. l. a zhruba o 150 let později ho i s Neapolí ovládl Řím.
V místech dnešního Ischia Ponte, jedné ze dvou částí hlavního města ostrova, vznikla římská osada Aenaria, jejíž jméno pak připadlo celému ostrovu. Spojovalo se mylně s Aeneem, bájným trojským exulantem, který ale nepřistál, pokud vůbec, na Ischii, nýbrž na pobřeží Latia. Odborníci vidí původ názvu v latinském slově aenum, což znamená bronz nebo kov obecně, a potvrzuje vzkvétající výrobu a zpracování kovů v novém ostrovním centru. Historii ostrova ovlivňovala významně také vulkanická aktivita. Právě množství sopečných erupcí a zemětřesení bylo zřejmě důvodem, proč na ostrově s takovým bohatstvím termálních pramenů nevznikly žádné monumentální stavby římských lázní a proč si zde nezřizovala svá sídla římská aristokracie. Císař Augustus se dokonce v roce šest rozhodl vyměnit ostrov s Neapolí za daleko menší Capri, jehož rozloha je oproti Ischii pětinová, zato však netrpí důsledky vulkanismu. A tak na ostrově skromně žili vesměs jen rolníci, kteří bez ohledu na sopečné nebezpečí pokračovali v kultivaci této nevyzpytatelné země. Štědrá příroda bohatá na přírodní zdroje se jim dobře odvděčovala, což ale zase bylo důvodem četných pirátských nájezdů...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace