PŘIPRAVUJEME: Ischia

La più bella del mondo!

„Nejkrásnější na světě!“ Nevěříte, že tohle zvolání může být pravda? Přesvědčte se sami a zajeďte se na Ischii podívat. Čeká na vás ostrov, kde jsou rajčata rajčatovější, lidé lidštější a kde třeba můžete najít štěstí na celý život."

Země světa - IschiaOkouzlující hodinová plavba Neapolským zálivem, s výhledy na magické pobřeží a vulkanickou ostrovní krajinu, funguje jako předehra v italské opeře. Připraví vás na působivou harmonii a pomůže dostat se do nálady příštích dějství. Je kolem oběda a v přístavu Ischia Porto nás hned uhodí do nosu pikantní vůně pečeného masa a česneku z blízké restaurace. Tenhle typický parfém promísený s elektrizující vůní moře otevírá všechny smyslové buňky příštím zážitkům.
Ischia má pitoreskní starosvětské kouzlo, které z ní dělá odzbrojující alternativu uspěchaného života. Když po cestě odložíte kufry, zjistíte, že se vám už nechce nikam spěchat. Člověk tu snadno zapomene na čas, protože rytmus života je zde v dokonalé shodě s rytmem přírody, jež tady kraluje. Už v 50. letech minulého století vylíčil své setkání s Ischií jedinečným způsobem slavný americký spisovatel Truman Capote: „Udělat první krok na ostrově bylo tak krásné a vzrušující, jako poslouchat tlukot vlastního srdce,“ popisuje autor, jemuž během zmatku při vylodění spadly hodinky a rozbily se. „Okamžitě bylo jasné, že Ischia není místem, kde je nutné mít přesnou představu o čase. Popadne vás úžasný pocit blahodárné izolace, kdy se zdá, že se nemůže stát nic špatného, ani nepříjemného!“
Ano, správně – chce se vám už jen relaxovat v termálních lázních, lenošit na písečných plážích a procházet se po svěžích zahradách. Můžete se vydat na procházku kaštanovníkovými lesy a vinicemi až na nejvyšší místo ostrova, popíjet kávu na nábřeží s výhledem na monumentální hrad, nebo se celé dny válet v bublajících skalních bazénech. Už dávní Řekové věděli, proč je dobré se tu usadit, a ne náhodou si ostrov vybrali jako svou první základnu v západním Středomoří. Kromě závanu historie, jež zanechala obdivuhodné stopy ve starých centrech měst s jejich paláci, kostely a nádvořími, tu zažijete také dnešní povahu Ischie tak osobitou jako horký napolitánský temperament. Až po uši ponořená v termálních vodách, které vydávají svůj mystický opar, přitom méně domýšlivá než její honosný soused, ostrov Capri, taková je Ischia. A přitom tu potkáte legendy, které psaly historii, nebo tu dokonce můžete najít i cestu do středu země! Kdekoli se ocitnete, bude se vám dobře dařit.
Když se procházíte na venkově, v kopcích a borovicových hájích, nebo když odpočíváte na jedné z mnoha pláží, otevírá se před vámi majestátní příroda plná zeleně. Říká se, že je tu hned trojí – barva vegetace, zelenotyrkysového moře, ale také vyvřelého tufu. A k tomu navíc pověstný zelený paprsek nad kostelem Santa Maria del Soccorso, který tomu, kdo ho zahlédne, zajistí štěstí až dokonce života.
Isola verde, zelený ostrov! Prozkoumali jsme ho místními autobusy, míjeli jsme divoká pobřeží s přehlídkou geologických překvapení a pohádkových výhledů, užili si barvitá městečka s rozkošnými rybářskými domy, nekonečné termální parky a minerální prameny na každém kroku, vinice vysazené vysoko nad mořem, sklípky vytesané do tufu jako příbytky hobitů, okouzlující zahrady, kostelíky i monumentální hrad.
Ischia upadla po své slavné antické minulosti na dlouho v zapomnění. Až do poloviny 20. stol., kdy se jednoho dne zdejší obyvatelé dočkali příjezdu luxusní jachty filmového producenta Angela Rizzoliho a Ischia se rázem probudila k novému životu. Po producentovi brzy následovaly i samotné hvězdy stříbrného plátna, a tak tu vznikl epochální milostný román, mnoho slavných filmů a především se začal rozvíjet cestovní ruch. Mnozí ze zdejších obyvatel, s nimiž jsme se setkali, však Ischii nikdy neopustili. Na svůj ostrov jsou nesmírně hrdí. Žhavá Ischia, la più bella del mondo, prozpěvují si s neopakovatelným neapolským přízvukem. Říkala jsem si, že v tomto malém zeleném ráji možná, podobně jako Liz Taylorová, najdu také svého vlastního Richarda Burtona. A jak to dopadlo? Takhle úplně ne, ale našla jsem možná ještě něco lepšího – vzácné místo, kde vše zůstalo opravdové a pořád ještě trochu takové, jaké to bývalo kdysi. Rajčata jsou tu rajčatovější, víno, které zůstává dlouho na jazyku, silnější a lidé lidštější.

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace