PŘIPRAVUJEME: Ischia

Magická krása vzniklá z chaosu

Ischia je mistrovským dílem přírody. Ne nadarmo se o ní říká, že je to jeden z nejkrásnějších ostrovů na světě. Na ploše jen málo přes 46 km2 stvořily přírodní síly v Tyrhénském moři odvážné umělecké dílo. Anebo to snad byl Týfón, zlovolný bůh chaosu, jemuž vděčíme za tufové prstence či útesy, lávové kupy a proudy, pyroklastické usazeniny, sopečné krátery a rokle, pestrou paletu barev a odstínů zdejších pláží, jeskyně s tyrkysově průzračnou vodou, horké prameny a v konečném důsledku i za bujnou vegetaci, jíž se tak daří na úrodné sopečné půdě? Vyberte si...

Země světa - IschiaO Týfónovi se tvrdí, že to byla největší příšera, jakou kdy poznal svět. Nejmladší dítě Gáie, matky Země, jež zplodila se samotným Tartarem, podsvětím trestajícím duše zemřelých provinilců, mělo místo nohou hady, místo dlaní bezpočet hadích hlav, k tomu podle někoho ohyzdnou hlavu oslí, podle jiných stovku hlav dračích. Když se přihnal k Olympu, všichni bohové před ním ve strachu utekli, až na Athénu, která se tak dlouho posmívala Diovi za jeho zbabělost, až se Zeus vrátil a začal s Týfónem bojovat. Zápas to byl lítý a dlouhý, v jednu chvíli už to s Diem nevypadalo nejlíp, ale nakonec Zeus zvítězil a zápas zakončil na Sicílii tím, že hodil Týfónovi na prsa Etnu. Proto z ní prý dodnes šlehá oheň, a když se pod ní Týfón pohne, nastává zemětřesení. I když Vesuv je podstatně blíž, ani Etna není od Ischie nijak zvlášť daleko a nejjižnější ischijský výběžek Punta SantʼAngelo ukazuje směr přímo na Sicílii. Nicméně v antické mytologii existuje ještě druhá verze, podle níž je Týfón pohřben přímo pod Ischií. Začal to Pindaros, největší představitel řecké sborové lyriky z 5. stol. př. n. l., který píše v oslavné písni na počest Hieróna syrákúského, vítěze v koňských dostizích, o Etně, ale zároveň o tom, že na prsou Týfónových spočívá celá sopečná oblast od Sicílie až ke Kýmé, nejstarší řecké kolonii v Kampánii (dnešní vesnice Cuma u Neapole). A básníci Lykofrón, Vergilius, Silius Italicus, Claudianus, ba i historik a zeměpisec Strabón hovoří už konkrétně o Ischii. „Když pohne Týfón tělem, vytrysknou plameny a voda a někdy i malé ostrůvky s vroucí vodou,“ píše Strabón.
A teď, jak to bylo doopravdy. Ischia je sopečný ostrov, který se podle nových poznatků začal vyvíjet asi před 150 000 lety. První sopečné krátery vznikaly poblíž dnešního vrchu Campagnano, nepříliš daleko od aragonského hradu. Ostatně, skála, na níž aragonský hrad stojí, je sama také někdejší sopkou, starou asi 132 000 let. Pro současný vzhled ostrova ale byly podstatné události mladší. Zhruba před 56 000 lety o sobě dal vědět velký magmatický krb pod ostrovem. Došlo k výbuchu, tekuté magma bylo vymrštěno do atmosféry, aby dalo následně vzniknout usazeninám ignimbritového zeleného tufu, strop krbu se zřítil a vznikla kaldera, zprvu na souši, neboť hladina moře byla tehdy o nějakých 150–200 m níže než dnes, ale posléze se stoupající mořskou hladinou zaplavená. Horniny, jež měly dát už zanedlouho (přinejmenším geologicky) vzniknout dnešnímu ostrovu, se tak ocitly pod vodou. Důkazy v podobě fosilií mořských organismů nacházíme dodnes – třeba nedaleko pramene Buceto v nadmořské výšce 400–500 m...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace