Indonésie

Toba

Na první pohled vypadá Toba jenom jako další velké jezero táhnoucí se do nekonečných dálek. Celá vodní plocha měří 1707 km², takže jde o největší jezero jihovýchodní Asie. Nedaleký Singapur by se sem vešel dvakrát, z Eiffelovy věže by nekoukala ani špička, neboť Toba dosahuje hloubky až 450 m. U východního břehu vykukuje Samosir, o kterém se mluví jako o ostrovu, ačkoliv je úzkou šíjí spojen s pevninou, a v příjemném klimatu z vyhlídky s borovicovým porostem působí podvečerní tichá hladina uklidňujícím dojmem...

Jezero TobaNavzdory vládnoucímu poklidu se však již někde v hlubinách pomalu rodí mocné síly chystající další obří explozi převyšující vše, co lidstvo zažilo. Toba patří do elitní skupiny supervulkánů, které během svých erupcí dokážou vyvrhnout více než 1000 km³ sopečného materiálu, tisícinásobek toho, co provází výbuch běžné sopky. Do této výlučné kategorie ji zařadila mohutná erupce před více než 70 000 lety, největší, kterou naše planeta poznala za 25 milionů let. O jejích následcích se stále vedou diskuse, indický subkontinet měl pokrýt sopečný popel o tloušťce 15 cm, teplota měla poklesnout o pět stupňů a globální ochlazení mělo trvat tisíc let. Podle některých názorů vysvětluje mimořádný výbuch Toby pokles světové populace v tomto období.
Erupce tohoto rozsahu je naštěstí zcela výjimečná a podle odborníků by se mohla zopakovat až za tisíc let. Dost dlouhá doba na to, abyste mohli do jednoho z turisticky nejnavštěvovanějších koutů Sumatry cestovat bezpečně. Pokud byste se sem však vydali ještě před nějakým 200 lety, svoje plány byste pravděpodobně zvážili. Ostrov Samosir je totiž domovem jedné ze skupin Bataků, etnika s pověstí nejbojovnějšího národa na Sumatře.
Slavný cestovatel Marco Polo si během zastávky na Sumatře poznamenal, že místní obyvatelé nemají žádné zákony a požívají lidské maso. Pokud se nemocný nemůže uzdravit, zabijí ho, tělo rozkrájejí, uvaří a společně zkonzumují. Zprávy o kanibalském království s vysokou kulturou vzbudily pozornost i v Evropě a staly se skutečnou výzvou pro misionáře. Než se ve 40. letech minulého století podařilo obrátit většinu Bataků na křestanství, museli nositelé nové víry zaplatit těžkou cenu. Hned první z nich byli zabiti a zkonzumováni a také pro jejich následovníky představovalo působení mezi Bataky chůzi po laně nataženém nad hlubokou propastí. Jednomu z nich prý zachránila život znalost umění hry na housle, kterým si získal srdce domorodců. Dnes se již těmto historkám ani nechce věřit, zvláště při osobním setkání s Bataky, kteří nemají daleko ke kytaře, neodříkají se světských radovánek včetně alkoholu a zdraví vás radostným pozdravem Horas...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2017

Další informace o Indonésii a dalších zemích jihovýchodní Asie najdete na ASEAN.CZ

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace