Indonésie

Studium na rovníku

Samarinda, město pro většinu Evropanů neznámé, leží kousek pod rovníkem na východním pobřeží Bornea, třetího největšího ostrova světa. Naši předkové znali tato místa především díky hrůzným příběhům o domorodých lovcích lebek. Vnitrozemí Bornea bylo ještě před sto lety velkou neznámou i pro většinu místních obyvatel. Tamní dajacké kmeny si dobře hlídaly své soukromí a s okolním světem se stýkaly pouze prostřednictvím malajských obchodníků...

Ze Samarindy se dají podnikat výlety do džungle za Dajaky – na snímku skupina dajackých dětí v tradičních oděvechČeský advokát a podnikatel Rudolf Cicvárek, žijící v první polovině minulého století v jihovýchodní Asii, roku 1927 napsal: „Město Samarinda jest nepatrné, asi o 6-7000 obyvatelích.“ Dnešní Samarinda je úplně jiná. Kvůli těžbě uhlí a ropy proudí do oblasti peníze a také spousta nových pracovníků, především z Jávy. Počet obyvatel Samarindy stoupl na více než 850 000 a z malého zapadlého městečka se stala velká aglomerace.
Právě do této rušné oázy v srdci bornejské džungle, s nepřeberným množstvím krámků, pouličních stánků a pojízdných občerstvení kolem ulic, po kterých duní zdánlivě nekončící proud motocyklů, zavál mě a mého kamaráda Honzu na celý rok indonéský studijní program Darmasiswa. Samarinda neoplývá mimořádnou krásou a na stránkách průvodců ji najdete zmíněnu pouze coby přestupní stanici pro cesty do vnitrozemí. Vyjma honosné mešity není ve městě skoro nic k vidění, ale přesto jsme tam našli něco, o čem psali někteří cestovatelé již před sto lety. Zatímco ve spoustě románů se popis Dajaků omezuje pouze na jejich exotický zvyk utínat hlavy svým nepřátelům a zhotovovat z nich fetiše na ochranu vesnice, pečlivější cestovatelé si však u tohoto etnika všimli překvapivých vlastností. Dajaci jsou totiž velmi srdeční a pozorní hostitelé a každý, kdo zavítá do jejich domova, se cítí, jako by seděl v rodinném kruhu mezi svými blízkými. A právě původní obyvatelé se na rozdíl od města samotného téměř vůbec nezměnili. Při setkání s Dajaky má člověk pocit, že nějakým záhadným způsobem narazil na ty samé, o kterých kdysi psali cestovatelé. Lov lebek je již minulostí (byť se někdy ani samotní Dajaci nemohou shodnout na tom, kdy se s kontroverzní tradicí přestalo), ale srdečnost z dajacké povahy nezmizela...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2017

Další informace o Indonésii a dalších zemích jihovýchodní Asie najdete na ASEAN.CZ

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace