Horní Rakousko

Solnou komorou na kole

V němém úžasu stojíme na hoře Traunstein (1691 m), vysoko nad jezerem Traunsee. Vycházející slunce nás začíná hřát do zad, první paprsky osvětlují okolní panorama hor Solné komory a jejich odraz vytváří hru světel na hladině jezera, které ještě spí ve stínu hluboko pod námi stejně jako město Gmunden na jeho břehu: zapadá do okolního reliéfu, jako by tu bylo od nepaměti...

Cyklisté u jezera Vorderer Gosausee, v pozadí masiv Dachsteinu.

Gmunden – nízké domy, z nichž některé ještě mají šindelové střechy, několik kostelů, zámek Ort na umělém ostrově v jezeře. Jako by se tu od předminulého století, kdy se město stalo centrem dostaveníček rakousko-uherské smetánky, nic nezměnilo. Pouze zvuky probouzející se přírody ruší ticho, které nás obklopuje. Ten pohled je svým způsobem vzrušující, je to odměna za brzké vstávání a namáhavý výstup. Nikdo z nás nemluví, sledujeme měnící se obrazy nabízené přírodou a nasáváme energii slunce a okolních hor. Přivírám oči, v paměti lovím něco z historie a představuji si život, který zde po staletí pulzoval.
První zmínky o jezeře a Gmundenu pocházejí z doby před více než 2000 let, kdy tuto oblast navštívili všudypřítomní Římané při své expanzi na sever. U jezera se jim jistě líbilo, nazvali jej Lacus Felix, Šťastné jezero. Už před nimi zde svoje stopy zanechali rovněž Keltové. Nejvíce celou oblast, rozdělenou dnes mezi Horní Rakousy, Salcbursko a Štýrsko, proslavila sůl, díky níž dodnes nese i svůj název: Salzkammergut, Solná komora. Bohatství plynoucí z dolů v okolních horách se stalo základem prosperity mnoha měst. Patřil k nim i Gmunden, který získal statut svobodného města již v roce 1278. Kromě obchodu se solí byl také centrem řemesel, z nichž největší tradici má dodnes výroba keramiky. Zajímavostí je, že známá koněspřežka, jejíž trasa se často popisuje „z Českých Budějovic do Lince“, byla v roce 1836 prodloužena o úsek z Lince právě do Gmundenu. Vozila se odtud sůl a koněspřežná dráha tak výrazně přispěla k rozvoji obchodu mezi Rakouskem a českými zeměmi. Dnes tuto událost připomíná pamětní deska na nádraží Seebahnhof na břehu jezera.
Panorama jezera Traunsee a Gmundenu, vlevo nápadný masiv TraunsteinuMěsto se pomalu probouzí, první auta jedou po silnici okolo jezera. To si asi někdo z domácích obyvatel přivstal, aby dovezl čerstvé pečivo k snídani svým hostům. Vracíme se zpět, cesta dolů ubíhá mnohem rychleji než ranní výstup, a tak na náměstí dorážíme ve chvíli, kdy je trh v plném proudu. Nejvíce nás upoutala široká nabídka keramiky – květináče, hrnky, figurky, většina v „gmundenských“ barvách, zelené a bílé. Jako důkaz výjimečného umu místních mistrů se nad námi rozezní proslulá keramická zvonkohra na radnici. Máme štěstí, hraje jen několikrát za den. Po náměstí se šíří tóny skladeb od Mozarta, Brahmse nebo „jen“ lidových písní. Procházíme ulicemi lázeňského města, jehož životní rytmus se nápadně liší od toho, jaký známe z našich měst. Jako by tu nikdo nikam nespěchal, z lidí dýchá klid a pohoda. Vše je tu podřízeno turistickému ruchu, místní si váží tohoto zdroje obživy. Nápadné poutače nabízejí ubytování v hotelích, penzionech i soukromí, plakáty upozorňují na dnešní koncert, v turistické centrále vám poradí, jak strávit svůj čas ve městě a jeho okolí. Snad každý si vybere: od pěší turistiky přes cykloturistiku, vodní sporty, tenis, jachting, půjčit si můžete loď a projet se po jezeře. K tomu zdarma dostanete mapy města a okolí s vyznačenými zajímavými místy. Stačí se jen zvednout a vyrazit.
Po cestě nás míjí historická tramvaj, která zde začala jezdit před více než sto lety, a na břeh jezera dorážíme v okamžiku, kdy odplouvá Gisela, nejstarší kolesový parník v Evropě. Jako vzpomínka na zašlé časy pomalu pluje kolem nedalekého zámku Ort. Postavený na umělém ostrůvku, s pevninou spojený krátkým dřevěným mostem, stojí zde dodnes jako memento dob, kdy si jej bratranec císaře Františka Josefa, arcivévoda Salvator Toskánský, nechal přestavět pro chvíle odpočinku. Za chvilku stojím na malém nádvoří u zachovalé gotické kaple a nechávám se unášet představami. Stejnou vstupní branou, po témže nádvoří, procházely urozené návštěvy. Vše mělo svůj protokol, nepřirozenost byla módou vysokých vrstev. Dvorský život, pletichy, intriky, skandály. Obklopena vysokými kamennými zdmi uvažuji, v čem je historie jiná. Kočáry nahradila drahá auta, dámy mají jiné šaty, ale lidé uvnitř zůstali. A přece tu rozdíl je: dnes se tomu říká politika.
Plachetnice na jezeře TraunseeNasedáme na kola a podél jezera Traun míříme na jih. Po cestě míjíme malé vesničky, obraz je stále stejně krásný. Domy v alpském stylu připomínají rozkvetlou zahradu, vše je čisté a vyzdobené. Vlevo jezero s loďkami, rybáři a turisty, vpravo vysoké hory. Nenecháváme se zlákat směrovkou k lanovce na Feuerkogel, u Ebensee dáváme sbohem jezeru Traun a pokračujeme podél stejnojmenné řeky do Bad Ischl, jemuž je věnován samostatný článek.
Po chvíli odpočinku v tamním lázeňském parku se vydáváme na druhou část dnešní cesty, která nás zavede do štýrské části Solné komory. Z Rettenbachu po úzké horské silničce si zkracujeme cestu k jezeru Altausseer See s městečkem Altaussee na břehu. Ve stoupání po šotolinové cestě naše pohledy neustále přitahuje dominantní vrchol Loser (1837 m). Výzvou pro ty nejzdatnější je výjezd po mýtní silničce k chatě Loserhütte (1577 m). Během klesání k jezeru se nám otevírá další z nádherných pohledů na údolí pod námi: slunce ho zalévá prudkým světlem a zabarvuje hladinu jezera do zlatova, okolní hory se vypínají k nebi v celé své kráse. Je to jako s jídlem – nikdy se nenasytím takových pohledů, vždy budu potřebovat duchovní „stravu“ přírody při pohledu na hory, z nichž čiší síla, energie, hrdost, nepokořitelnost. Nejsou nepřátelské, jenom tytéž vlastnosti požadují od svých dobyvatelů – sílu, vůli, energii. Jsou stále stejné a přitom pokaždé jiné: v létě hýří barvami květů v syté zeleni, v zimě se zkrášlí sněhovým oblekem s ledovými ozdobami.
Minuli jsme lázeňské městečko Altaussee a před námi se otevírá údolí jezera Grundlsee. Strmé stěny se zvedají od jezerní hladiny vysoko nad nás a my se najednou ocitáme v jiném světě, jako bychom se přenesli stovky kilometrů na sever do norských fjordů. Hříčka přírody, další z nepřeberného množství jejích krás. Za Gößlem bereme zavděk vyjížďkou pramicí, která nás převeze přes Toplitzsee až na „konec světa“ k romantickému jezírku Kammersee. V průzračné vodě Toplitzsee se má údajně skrývat hluboko na dně „poklad“ – zlato a dokumenty, které sem měli před koncem 2. sv. války ukrýt nacisté. První velká pátrací akce po tomto pokladu proběhla už v roce 1959 a od té doby se jich uskutečnilo ještě několik. Byly nalezeny bedny s padělanými anglickými bankovkami, munice, výbušniny, ale dosud žádné zlato ani umělecké předměty.
Vodní zámek OrtU Kammersee se nezdržujeme dlouho, o slovo se hlásí únava a před sebou máme ještě dost kilometrů, ale ten obraz nám zůstane navždy uložen v paměti… Stejnou cestou se vracíme zpět a dnešní putování končíme v dalším lázeňském městečku, Bad Aussee. Večerní procházka jeho úzkými uličkami vyhání únavu z ranního náročného výstupu na Traunstein a z 85 km dlouhé etapy na kole. Výborným vínem v místní hospůdce doplňujeme energii a motivaci. Sedíme na terase a pozorujeme ruch kolem. Vše je tu jako za „starých“ časů a jen čekáme, kdy tu zastaví kočár a lokaj pomůže vystoupit dámám v honosných róbách.
Ale čas běží a my musíme dát tělu možnost připravit se na další den. Máme velké plány: zamíříme zpátky do Horních Rakou, okolo jezera Hallstätter See pojedeme ke Gosauským jezerům ležícím přímo pod známým Dachsteinem, horskými silničkami se „propleteme“ do St. Wolfgangu na břehu Wolfgangsee, po staré poutní cestě podél jezera dojedeme do St. Gilgenu, snad nejkrásnějšího městečka v Rakousku už v salcburské části Solné komory, lanovkou vyjedeme na Zwölferhorn a třeba stihneme ještě navštívit nedaleký zámek na jezeře Fuschlsee. Ale ani ta nejdelší dovolená nám neumožní poznat Solnou komoru v celé její kráse. Jako perly v alpském masivu jsou rozeseta další jezera a jezírka s průzračnou vodou, sevřená horami a lesy, spojená pavučinou silniček a turistických cest. Stále a stále se můžete vracet a poznávat nová zákoutí v tomto přírodním skvostu, který vás jistě nadchne stejně jako v minulém století prince z Walesu, který při pobytu v Gmundenu prohlásil: „Na svých cestách jsem viděl mnoho pěkných a vzrušujících míst, ale nikoliv krásnějších, než jsou tato.“

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace