Horní Rakousko

Mondsee - měsíční jezero

Pro turisty jedoucí po dálnici z Lince na Salcburk je Mondsee neboli Měsíční jezero známým pojmem. Zdejší odpočívadlo s nádherným výhledem na Dračí stěnu, Schafberg a modrostříbřité jezero zlákalo k zastávce nejednoho nadšeného fotografa. Panoramatický úlovek je opravdu jedinečný, přesto stojí za to sjet i do stejnojmenného městečka, rozloženého idylicky na severním břehu...

Podvečerní nálada na jezeře Mondsee.

Ačkoli je Měsíční jezero skoro 70 m hluboké, patří k nejteplejším v Solné komoře – voda v něm mívá až 26 °C. Leží na pomezí Jižních vápencových Alp a severnějších pískovcových Hor Solné komory (Salzkammergutberge). Je 11 km dlouhé a 1,5 km široké, což ve výsledku dává plochu kolem 14 km2. Napájejí ho tři říčky přitékající ze dvou nejhořejších jezer (Fuschlsee a Irrsee) jezerního řetězce pokračujícího přes Mondsee až k Attersee. Z Mondsee do Attersee ležícího o 12 m níže odvádí vodu pouhé 3 km dlouhá Seeache. Kdysi obě jezera souvisela, než se zřítil kus Schafbergu, který je oddělil a vyvolal při tom vzestup hladiny o několik metrů.
Voda zřejmě pohřbila i pravěké příbřežní stavby na kůlech. Pozdně neolitické stavby i keramiku, kamenné, kostěné a měděné předměty objevil v roce 1872 archeolog Matthäus Much. Tato Mondseekultur byla datována do 4. tisíciletí př. n. l.
Za římské vlády odtud vedla silnice do města Juvavum (dnešní Salcburk). Kolem roku 600 přišli do oblasti Bavoři; osídlili ji a obhospodařili. Roku 748 založil bavorský vévoda Odilo z rodu Agilolfingerů zdejší klášter, nejstarší v celém Horním Rakousku, který se brzy proslavil svou školou psaní a knižních ilustrací. Po pouhých čtyřiceti letech existence zde vznikl tzv. Tassilův žaltář (někdy nazývaný též Žaltář z Montpellieru), nejstarší dochovaná kniha sepsaná na rakouském území, v roce 800 nebo krátce poté pak nejstarší překlad části bible, konkrétně Matoušova evangelia, do němčiny. Obzvlášť cenná je zdejší sbírka listin a manuskriptů dokumentujících ranou historii Horního Rakouska, Salcburska i východního Bavorska.
Rauchhaus neboli kouřový důmKolem roku 800 byl klášter prohlášen karolínským říšským opatstvím a přijal benediktinskou řeholi. V letech 831–1106 ho vlastnili řezenští biskupové, poté bavorští vévodové a roku 1506 přešel do rukou Habsburků; osm let poté zde bylo založeno gymnázium. Roku 1791 císař Leopold II. tento nejstarší rakouský klášter zrušil. V roce 1810 jej získal bavorský polní maršál Carl Philipp von Wrede a přestavěl na zámek. Zůstal jeho majitelem i poté, co území připadlo Rakousku. Zasloužil se o stavbu silnic i o výrobu zdejšího sýra. Jeho potomci vlastnili zámek až do roku 1986.
V roce 1872 zahájila provoz na jezeře paroplavba a o 19 let později bylo Mondsee napojeno na úzkokolejnou dráhu ze Salcburku do Bad Ischlu, která byla v provozu do roku 1957; dnes ji připomíná muzeum u jezerní pláže.
Třítisícové městečko má ještě tři další muzea. Zdejší skansen představuje zejména Rauchhaus – místní typ domu bez komína. Kouř z kamen odcházel pouze štěrbinami mezi střešními došky a sloužil zároveň k sušení obilí ve žlabu nad kamny.
Jinou místní zvláštnost, z jediného kmene tesané lodě (Einbaum) představuje vlastivědné muzeum v části zrušeného kláštera. V goticky klenuté knihovně pak jsou k vidění výtvarné památky včetně sbírky děl barokního sochaře Meinrada Guggenbichlera (působil tu 44 let), v prvním patře je umístěna expozice věnovaná neolitickým kolovým stavbám, unikátním památkám, jež jsou zapsány na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Městečku dominuje někdejší klášterní kostel, stavba v základech románská, s gotickou klenbou a převážně barokním exteriérem. Z původního kostela z 8. stol. se zachovala kamenná deska, zazděná v předsíni kostela vedle římských náhrobních kamenů. Z 11. stol. pochází mramorový náhrobek opata Kondráda na levém sloupu hlavní lodi. Hlavní, 18 m vysoký oltář je raně barokním dílem sochaře Hanse Waldburgera. Sedm dalších oltářů včetně kazatelny vytvořil již zmíněný Meinrad Guggenbichler. A to nejsou zdaleka všechny – další oltáře přibyly po rozšíření kostela v 18. stol. Při příležitosti oslav milénia vznikly i obě dnešní 52 m vysoké věže. Trojlodní bazilika (dlouhá 70 m, široká 34 m a vysoká 22 m) patří k největším a nejvýznamnějším v celém Rakousku. Papež Jan Pavel II. ji roku 2005 povýšil na basilicu minor.
Za měsíčních nocí je jistě jezero nejkrásnější, ale to platí i o mnoha jiných. Podle tradované legendy měl pojmenování na svědomí již zmíněný vévoda Odilo, neboť právě východ měsíce mu údajně za nočního lovu zachránil život – jinak by se zřítil z Dračí stěny do jezera. Ve skutečnosti prý ale jde spíše o zkomolení jména starého šlechtického rodu Mannsee.
Už od 18. stol. je Mondsee v soukromých rukách, což trvá dodnes a v Rakousku je to ojedinělé. Od roku 1977 je vlastní Nicolette Waechter von Höribachhof a případný odkup se odhaduje na 16 milionů eur. Místním štikám, pstruhům, kaprům, okounům, úhořům a bělicím se tu každopádně dobře daří.
Někdejší klášterní kostel sv. Michala je dnes farním kostelem obce Mondsee.I pěší turisté si přijdou na své. Dračí stěna (Drachenwand) je dlouhá 1 km a vypíná se do výšky 1176 m. Zatímco její jižní svah je mírný a zalesněný, severní stěna spadá k jezeru sedmisetmetrovým srázem a pro svou drolivost se nedoporučuje k lezení. Podle pověsti se o ni zarazil čert unášející do pekla páterovu kuchařku, protože zaměstnavatele šidila na smetaně. Tolik řvala a bědovala, až čert ztratil směr a udělal do skály díru. Toto skalní okno (Drachenloch) je k vidění dodnes, stejně jako mohutná jeskyně s obřím vchodem a s jezírkem, které napájí krasový potok Klausbach. Uvnitř byly nalezeny pozůstatky laténské kultury. Dračí skála tvoří hranici mezi Horním Rakouskem a Salcburskem.
Za ní už leží vrchol Schafbergu, vypínající se do výše 1782 m. Od břehu jezera vede na vrchol strmá cesta, ale dá se tam taky vyjet 120 let starou ozubenou dráhou ze St. Wolfgangu. Odměnou je nádherný výhled na sedm (někdy prý až třináct) jezer Solné komory, z nichž nejblíže leží Wolfgangsee, Attersee, Fuschlsee a Mondsee.

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace