Horní Rakousko

Solné lázně Bad Ischl

„Ó, jak toužím po mém milovaném Ischlu!“ posteskl si patnáctiletý korunní princ František Josef v roce 1845 v dopise své matce. Jako kdyby zpečetil svou upřímnou náklonnost k tomuto malebnému lázeňskému městečku na soutoku Traunu a Ischlu u jezer Solné komory, se kterým zůstal spjat až téměř do svých posledních dnů. Nebýt lázeňského pobytu, který v Bad Ischlu lékař doporučil jeho rodičům, Františku Karlovi a Žofii Bavorské, tehdy ještě i po několika letech manželství bezdětnému páru, slavný císař a jeho tři bratři by se prý možná ani nenarodili...

Někdejší lázeňský dům, který postavil v letech 1873–1875 architekt Hyazinth Michel, byl obnoven po ničivém požáru v roce 1965 a v 2. pol. 90. let kompletně zrenovován. Dnes se v něm konají plesy a různé kulturní akce včetně koncertů v rámci Lehárova festivalu.

První historická zmínka o dnes čtrnáctitisícovém městečku pochází z roku 1192. Od poloviny 16. stol. se zde začala těžit sůl. Na počátku 19. stol. to byl ale stále „jen“ Ischl. „Bad“ se do názvu dostal až v roce 1907 a lázněmi se městečko oficiálně stalo ještě o 13 let později. Léčivé účinky místní vody obsahující až 27 % kuchyňské soli odhalil doktor Josef Götz. Od roku 1807 s ní léčil místní horníky ze solných dolů, které trápila dna a revmatismus. O světovou proslulost se však postaral teprve profesor Franz Wirer, osobní lékař Františka Josefa I. a rektor Vídeňské univerzity, který se o účincích solankové terapie přijel informovat v roce 1821. Přesvědčila ho a do lázní postupně začala jezdit honorace, což si žádalo i budování příslušné infrastruktury. První hotel v Solné komoře, Posthof, otevřeli Franz a Magdalena Kochovi v roce 1827. S postupem času přibývalo penzionů, vybudováno bylo i divadlo. Rostoucí věhlas účinné terapie celkově posilující organismus sem stejně jako zdraví prospěšné účinky soli na dýchací i ženské orgány, pohybový aparát a oběhovou soustavu přilákaly již zmíněný císařský pár, budoucí rodiče Františka Josefa, který se jako jejich první potomek narodil v roce 1830. Dva roky po něm přišel na svět Ferdinand Maxmilián, pozdější mexický císař Maxmilián I., o rok později následoval Karel Ludvík a v roce 1842 Ludvík Viktor. Do historie vešli i jako „solní princové“.
V legendární cukrárně Zauner mlsala i císařovna SisiBad Ischl stál také u zrodu velké lásky. Zde se totiž císař František Josef při oslavách svých třiadvacátých narozenin seznámil se svou sestřenicí, mladičkou, teprve patnáctiletou bavorskou princeznou Alžbětou, s níž se následujícího roku oženil. I po svatbě přijížděl císařský pár do Ischlu často, ba pravidelně. Bydleli ve vile, kterou dostali darem od Františkových rodičů. Císař nechal k někdejšímu venkovskému sídlu přistavět vedlejší budovy ve tvaru E jako Elisabeth. Pro svou milovanou choť dal postavit také kouzelný Mramorový zámeček v anglickém stylu, který jí sloužil jako čajovna. Dnes je v něm muzeum fotografie. V místním farním kostele se v roce 1890 vdávala nejmladší dcera císařského páru Marie Valerie. Na její přání hrál na varhany Anton Bruckner.
Návštěva Císařské vily, která byla rovných 60 let rezidencí vladaře a v níž se dochovaly původní reprezentativní prostory i soukromé komnaty, nejlépe odpoví na otázku, proč nejen tato neoklasicistní stavba, ale i celý zdejší malebný kraj přirostly císařskému páru k srdci více než přepych okázalých vídeňských rezidencí. V Ischlu byli oba, zejména křehká císařovna, do jisté míry „volní“, daleko od striktního protokolu Hofburgu, na který si Sisi nikdy nezvykla. S přibývajícím věkem ji trápily deprese i posedlost štíhlou linií a zkrášlovacími dietami. Do Solné komory se uchylovali v letních měsících a císařovna ráda již za rozbřesku vyjížděla na koni do okolí. František Josef I., který se dožil 86 let, navštívil Bad Ischl dvaaosmdesátkrát ! Ani zde se ale nevyhnul povinnostem a nezahálel. Stejně jako ve Vídni, také v Ischlu vstával v půl čtvrté ráno, za dobrého počasí se ještě za svítání vydával na lov. Císařská vila zažila i velká rozhodnutí. Císař zde přijímal vlivné státníky a právě tady 28. července 1914 podepsal vyhlášení války Srbsku a sepsal prohlášení „Mým národům“. Dva dny poté odjel do Vídně a do Ischlu se už nikdy nevrátil. Faksimile manifestu leží dodnes na jeho pracovním stole.
Císařova pracovna, vzadu v rohu stojí psací stůl, u kterého podepsal František Josef I. vyhlášení války SrbskuInteriér vily zůstal takřka nezměněn. Ložnice císaře je spartánsky zařízená, se železnou postelí a plechovým lavorem. Gauč, na kterém si pravidelně dával po obědě šlofíka, je patřičně proležený. Při pohledu do pracovny máte dojem, jako kdyby ji mocnář opustil jen před malou chvílí a odešel třeba za svou loveckou vášní. Podle dobových zápisů jí padlo za oběť neuvěřitelné množství zvěře – 2000 kamzíků, 1400 jelenů, 600 tetřevů a 18 000 bažantů. S oblibou se vydával například do údolí Jainzeltal, kde bronzová tabulka připomíná místo, kde svého prvního jelena skolil v pouhých devíti letech korunní princ Rudolf, jediný syn císařského páru.
Lovecké trofeje zdobí také vilu, i když návštěvníky možná ještě více zajímají dochované osobní svršky císaře, který v Ischlu vyměnil vojenskou uniformu za myslivecký oděv. Kožené kalhoty s padacím mostem, zelené podkolenky, kamizola, klobouk se štětkou i několik holí. Císař totiž chodil „po svých“.
Biedermeierovská idyla Bad Ischlu lákala také mnoho významných umělců. Na léto s „císařským počasím“, tedy modrou oblohou, sem přijížděli například Anton Bruckner, Johann Strauss, Johannes Brahms či Franz Lehár. Posledně jmenovaný rodák z dnešního slovenského Komárna zakoupil v roce 1910 na pravém břehu řeky Traun vilu, kde od roku 1912 pobýval každé léto až do své smrti v roce 1948. Zkomponoval zde 24 ze svých 30 operet. Na jeho počest vzniklo v Bad Ischlu Lehárovo divadlo a každoročně se zde koná Lehárův festival. Z někdejší umělcovy vily je dnes autentické muzeum. Prostory byly totiž ponechány bez jakékoli úpravy a mistra připomíná bezpočet darů od obdivovatelů i řada osobních předmětů. Lehár sbíral cenné malby i nábytek, takže se v domě nachází rozsáhlá umělecká sbírka.
Císařská vila – letní sídlo císaře Františka Josefa I.Bad Ischl je dodnes místem, kde si dávají dostaveníčko nostalgičtí milovníci časů c. a k. monarchie. U příležitosti narozenin císaře 18. srpna se každoročně konají okázalé slavnosti a městečko se hemží vousatými „kopiemi“ vladaře. Kromě Císařské vily poutá pozornost také renovovaný Lázeňský dům, kde se konaly plesy a slavnostní recepce. Dnešní Divadelní a konferenční centrum je stejně jako v dobách svého otevření v roce 1875 středobodem společenského života. Zašlou slávu Habsburků připomíná někdejší dvorní cukrářství Zauner, bez jehož návštěvy si sebekratší pobyt v Bad Ischlu nelze představit. Cukrárna s proslulými dorty, v sezoně otevřená sedm dní v týdnu, existuje od roku 1832 a pravidelně v ní mlsala i císařská rodina. Specialitou je štola přelitá hořkomléčnou čokoládou podle receptury z roku 1905 od zdejšího cukráře Josefa Nickerla. Ten v ní zdokonalil své „ischlské oplatky“, které rozdrobil, smíchal s nugátovo-oříškovou čokoládou a dal do podlouhlé formy. Po návštěvě cukrárny pomůže snad jen jediné. Výšlap do okolních lesů a hor po vlastních či na kole, v zimě nazout lyže, běžky nebo si užít sáňkařskou dráhu. Nebo se nechat hýčkat v místních termálních lázních.

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace