PŘIPRAVUJEME: Hodonínsko

Hodonín, můj Hodonín

Hodoníně jsem se narodila, a i když mě osud už v útlém věku zavál do daleké české metropole, vracela jsem se tam k babičce na prázdniny. Ty nejkrásnější. Jak že to zpívá Jarek Nohavica ve svém vyznání Ostravě? „Pánbůh dal jiným městům všecku krásu, parníky na řekách a dámy všité do atlasu...“ Přesto ji označuje za své hořké štěstí a zpečetěný osud. Tak trochu podobné to mám já s Hodonínem. Město se proslavilo těžbou ropy a zemního plynu, přesto má své nepominutelné kouzlo, související především s tím, že se jedná o srdce Slovácka, kraje vína, slivovice, stále ještě živého folkloru a především dobrých, mimořádně srdečných lidí...

Země světa - HodonínTož vítajte!

S otevřenou náručí a nefalšovanou radostí jako by mě každoročně vítala nejen zemitá teta s rodinou, ale celý Hodonín. I v hubených letech socialismu byla jeho nabídka nepřeberná: čerstvé melouny ze Slovenska, které začíná hned za městem, za řekou Moravou, jahody, které voněly a chutnaly úplně jinak než v Praze, exotické moruše dozrávající na stromech na ulici, řízná slivovice, kterou tady na lžičce „možů okoštovat aj děcka“, babiččiny patenty, tedy bramborové placky s mákem, i beleše z kynutého těsta.
Co nebylo na pultech obchodů, to jste sehnali na trhu. Nemluvě o tom, že přebytky ze svých zahrádek i kuchyní nabízely tetky v krojích a vlňácích, jako kdyby vystoupily přímo z obrazů slováckého rodáka Joži Úprky. Do Hodonína se sjížděly z okolních dědin a zdejší hospodyňky už je znaly, stejně jako sebe navzájem, takže trh býval i významnou společenskou událostí. Hodonín už tehdy sice byl okresním městem, ale jen tak velkým, že se tam všichni znali. Což ostatně víceméně platí dodnes. Na cizince tam však nehledí skrz prsty. Základním rysem zdejších obyvatel je vřelost a srdečnost, lidé tu k sobě mají blízko. Staré tetky a strýcové tu a tam stále ještě jako za starých časů sedávají na lavičce před domem a ochotně s vámi poklábosí, zvědavě se poptají, odkud že jste (absence moravského dialektu jim bezpečně prozradí, že od nich ne), a s neskrývanou hrdostí poradí, co si rozhodně nesmíte nechat ujít. „Hodoňáci“ jsou velcí lokální patrioti, na svoje město nedají dopustit, a když jste trpěliví, klidně vám o něm budou vyprávět nekonečně dlouho. Takže: kam vás pošlou?

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2018

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace