O skupině sedmi ostrovů v blízkosti západoafrického pobřeží se v Evropě vědělo již ve starověku a známo bylo i to, že má velice příjemné podnebí. Staří Řekové proto o ní – a ze stejného důvodu též o souostrovích Kapverd, Azor i Madeiry – hovořili jako o Šťastných ostrovech...
Snad, možná, pravděpodobně, zřejmě, asi – kolik ještě znáte relativizujících příslovcí? Při vyprávění o původních obyvatelích Gran Canarie je budeme potřebovat všechna a často. Co však není vůbec relativní, to jsou hmatatelné připomínky jejich existence. Najdeme je na nejrůznějších místech ostrova a stojí za to se s nimi seznámit...
Modré nebe často bez jediného mráčku, zářící slunce, zlatavý písek a přívětivé moře. Zhmotněný sen všech vyznavačů plážové dovolené se odehrává v mnoha střediscích rozesetých po jižním pobřeží Gran Canarie...
Kdyby prý Charles Darwin přijel místo na Galapágy na Kanárské ostrovy, spatřil by tam mezi rostlinami řádit evoluci způsobem, proti němuž je to, co provedla se slavnými galapážskými pěnkavami, jen slabým odvarem. Kanárská flóra si zaslouží mimořádnou pozornost...
Máte pocit, že by to už chtělo každodenní plážovou rutinu něčím osvěžit, ale na túru do vnitrozemí se vám právě nechce? Udělejte si výlet do parku Palmitos! Děti v něm budou nadšené, ale trpět tam určitě nebudou ani dospělí...
Na jedné straně zlatavá tříkilometrová pláž Canteras, jedna z nejkrásnějších městských pláží na světě, na druhé rušný přístav, který se kdysi stal hlavním hybatelem ekonomické prosperity města, na třetí historická čtvrť Vegueta, vracející se přinejmenším ve vzpomínkách až do časů dobyvatele Juana Rejóna a slavného mořeplavce Kryštofa Kolumba. Takové je Las Palmas de Gran Canaria, jediné velkoměsto na ostrově...
Ve Veguetě, nejstarší čtvrti hlavního města Las Palmas, stojí nejvýznamnější historické muzeum nejen na Gran Canarii, ale na celém souostroví. Má prosté jméno – El Museo Canario, Kanárské muzeum. Na úctyhodnou tradici instituce založené roku 1879 navazuje současným rozvojem, reprezentovaným nejprve rekonstrukcí z poloviny 80. let a poté přístavbou celé nové budovy, zahájené před pěti lety...
Ve vulkanických horninách Kanárských ostrovů vytvořila eroze množství podivuhodných útvarů, z nichž dva se díky své mimořádné fotogeničnosti staly známými skoro po celém světě. Jedním je skalisko zvané Roque Cinchado na Tenerife, jehož vypodobnění svého času dokonce zdobilo i tisícipesetovou španělskou bankovku, druhým pak skalní věž Roque Nublo, která bývá považována za neoficiální symbol Gran Canarie. Prohlédnout si ji zblízka chce skoro každý, kdo přijíždí na Canarii s tím, že tu nehodlá jenom polehávat na pláži, a v tomto ohledu jsme ani my nebyli výjimkou...
Pojem Kanářané se vztahuje na všechny obyvatele Kanárských ostrovů. Jak ale nazývat ty, kteří žijí pouze na ostrově Gran Canaria? Oficiální název je „grancanarios“, a i když mají tito ostrované národnost španělskou, odlišují se od Španělů na pevnině víc než dost...
Chcete-li poznat skutečný život na Gran Canarii, opusťte na chvíli své plážové letovisko a udělejte si výlet do některého z vnitrozemských městeček. Prakticky v každém na vás čeká dominantní kostel, několik fotograficky malebných zákoutí, rázovité kavárničky a hospůdky se stolky na ulicích, odkud se výborně pozoruje život kolem...
Maličká obec Firgas je tak trochu městečkem jediné ulice, které zcela právem dominuje voda. Její tok i historické souvislosti spojují Firgas s nedalekým Arucas, třetím největším městem Gran Canarie...
Každá dovolená je spojena také s chuťovými zážitky. Ochutnávání místních lahůdek pevného či kapalného skupenství umožní poznat další rozměr navštívené země, ale je tak trochu sobecké – člověk o něm může jenom vyprávět. Existují však i speciality, které se dají přivézt jako vítaný suvenýr. V případě Gran Canarie jde především o rumy, sýry a cukrářské dobroty...
Ošklivé, nevzhledné, scvrklé. Nic, co by na první pohled lákalo gurmány, natož gurmety. Přesto si Pablo Neruda dal tu práci a složil na ně Ódu. O jaké kulinářské pochoutce tento bard chilské poezie pěl? O „obyčejných“ bramborách neboli o kanárských papas...
