Městečko Saint-Savin leží na řece Gartempe, severně od staré římské cesty, mezi městem Poitiers a přírodní rezervací Brenne. Je to příjemné místo s nábřežní promenádou stíněnou úhledně ořezanými stromy a se dvěma kamennými mosty, z nichž starší gotický se sedmi oblouky je ze 13. století. V hladině řeky se zrcadlí důstojná budova kláštera a mohutný románský kostel. V sezoně bývá malé město zaplaveno tisíci návštěvníků, toužících zhlédnout památku, uváděnou ve všech turistických průvodcích a knihách o románském umění. Zejména kvůli výjimečně zachovalému souboru románských fresek byl klášterní kostel sv. Savina a sv. Cypriana zařazen již v roce 1983 na seznam Světového dědictví UNESCO...
Významný klášter byl založen v 9. století (podle některých pramenů samotným Karlem Velikým) v místě, kde byli v 5. století popraveni makedonští bratři Savin a Cyprian. Již v roce 878 ho však zpustošili Normani. V 11. století byl klášter obnoven. V té době byl také zbudován kostel s růžicí kaplí v závěru, s masivní věží zvonice v křížení lodí a se vstupní věží na západní straně, později přestavěnou a dnes 77 m vysokou. Kostel je pozoruhodnou stavbou vrcholného románského slohu a ohromuje i svými rozměry. V 11. a 12. století byl také kostel vyzdoben rozsáhlým souborem fresek. Později, během stoleté války a za náboženských válek v 16. století, byl klášter opakovaně vypleněn a definitivně obnoven v 17. století.
Nástěnné malby v kostele, jemuž se díky nim přezdívá „románská Sixtinská kaple“, se jako zázrakem zachovaly. Až do svého objevení v roce 1836 zůstaly skryty pod mnoha vrstvami vápenného nátěru. O jejich záchranu se v tehdejší složité situaci střídání monarchie a republiky, kdy se měnili i vlastníci církevních staveb, zasloužil generální inspektor památek Prosper Mérimée. Byl to vzdělaný a neúnavný člověk, který založil systém registrace památek i památkové péče a zachránil celou řadu velmi cenných pokladů francouzského kulturního dědictví. U nás je Mérimée známý spíše jako spisovatel, mj. autor novely Carmen, která později posloužila jako námět pro stejnojmennou slavnou operu Georgese Bizeta. Mériméova práce o záchraně klášterního kostela v Saint-Savin s vlastními ilustracemi se stala první z monografií věnovaných této památce.
Přes částečné poškození a nedokonalé restaurátorské postupy v 19. století se podařilo zachránit 413 m2 fresek, které byly malovány pravděpodobně jednou výtvarnou dílnou. Ve vstupním prostoru věže se nachází skupina fresek s výjevy Apokalypsy, na tribuně jsou scény z Ukřižování a Vzkříšení, v kryptě pak Martyrium sv. Savina a sv. Cypriana. Nejrozsáhlejší jsou malby na valené klenbě hlavní lodi označované jako obrazová bible sv. Savina nebo také středověké komiksy. Biblické příběhy – od stvoření planet a Adama s vousatou Evou přes Kaina a Ábela, Noemovu archu, přechod Rudého moře či stavbu babylonské věže až po scény z Josefova života – jsou řetězeny ve vodorovných pásech a místy odděleny svislými čarami. Neznámý autor kreslil na podklad přímo, bez obvyklého použití šablon. Maloval jemnými okry, zelenou a bílou, s přídavkem černé. Vedle postav s výraznou gestikulací rukou se nacházejí scény, v nichž je téměř slyšet hluk davu a dusot kopyt.
Diváka uchvátí jak krása a provokující detaily malovaných scén, tak celková harmonie prostoru s mohutnými sloupy a jemně řezanými hlavicemi. Prostorový dojem umocňuje vznosný závěr v prodloužení hlavní lodi. Harmonický je ovšem i exteriér areálu, v němž nic nepřipomíná dramata, jež se v průběhu staletí na tomto místě odehrála. Každý, kdo toto místo navštíví, odchází v zamyšlení nad historií, trvalými hodnotami a s úctou k tvůrcům i zachráncům tohoto díla.
Nástěnné malby v kostele, jemuž se díky nim přezdívá „románská Sixtinská kaple“, se jako zázrakem zachovaly. Až do svého objevení v roce 1836 zůstaly skryty pod mnoha vrstvami vápenného nátěru. O jejich záchranu se v tehdejší složité situaci střídání monarchie a republiky, kdy se měnili i vlastníci církevních staveb, zasloužil generální inspektor památek Prosper Mérimée. Byl to vzdělaný a neúnavný člověk, který založil systém registrace památek i památkové péče a zachránil celou řadu velmi cenných pokladů francouzského kulturního dědictví. U nás je Mérimée známý spíše jako spisovatel, mj. autor novely Carmen, která později posloužila jako námět pro stejnojmennou slavnou operu Georgese Bizeta. Mériméova práce o záchraně klášterního kostela v Saint-Savin s vlastními ilustracemi se stala první z monografií věnovaných této památce.
Přes částečné poškození a nedokonalé restaurátorské postupy v 19. století se podařilo zachránit 
Diváka uchvátí jak krása a provokující detaily malovaných scén, tak celková harmonie prostoru s mohutnými sloupy a jemně řezanými hlavicemi. Prostorový dojem umocňuje vznosný závěr v prodloužení hlavní lodi. Harmonický je ovšem i exteriér areálu, v němž nic nepřipomíná dramata, jež se v průběhu staletí na tomto místě odehrála. Každý, kdo toto místo navštíví, odchází v zamyšlení nad historií, trvalými hodnotami a s úctou k tvůrcům i zachráncům tohoto díla.
