5 - 2009 Francie - památky UNESCO

Dvě antická „nej“ ve městě pomerančů

Antická divadla, ať už řecká či římská, se už nejmíň sto let těší zájmu divadelníků, kteří je využívají pro oživení původních antických děl, stejně jako pro inscenace moderních děl v neopakovatelném historickém prostředí. Těch dobře zachovaných není mnoho – athénské odeion pod Akropolí a divadlo v maloasijském Efesu, slavné divadlo v Epidauru na Peloponésu či v Kúriu na jižním pobřeží Kypru, divadlo v sicilské Taormině… možná deset či dvacet divadel, kde lze nejen hrát, ale kde se zachovalo, byť v troskách, i cosi málo z původní atmosféry. Z těch římských se nejlépe zachovalo divadlo v jihofrancouzském Orange, které od roku 1981 figuruje spolu s nedalekým triumfálním obloukem na seznamu Světového dědictví...

.

Sotva třicetitisícové město Orange severně od Avignonu patřívalo k nejvýznamnějším centrům římské Galie. Již před příchodem římských legií zde bývala keltská osada Arausio; právě v těchto místech v roce 218 př. n. l. Hannibalovo vojsko přešlo řeku Rhônu a v roce 105 př. n. l. zde Římané utrpěli smutně proslulou porážku od místních teutonských kmenů. Název odvozený od jména místní keltské bohyně se zachoval i v pojmenování posádkového města, které zde Caesarovi veteráni založili v roce 35 př. n. l.: Colonia Julia Firma Secundanorum Arausio. Až daleko později se jméno Arausio proměnilo na provensálské Aurenjo či francouzské Orange – patrně pod vlivem importovaného výrazu pro zde pěstované pomeranče, který je podobný v nejrůznějších jazycích...

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2009

Další informace o Francii naleznet zde: www.sopka.cz

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace