Jsou rozmanité, jak jen si člověk může představit, přitom ale mají také některé společné rysy. Které? Tak hlavně – v naprosté většině jsou to světské stavby, které vznikly jako chlouba měst, zdaleka viditelný důkaz jejich bohatství a známka městských svobod. Zatímco například v italských, anglických či německých městech se zpravidla stavěly honosné radnice, v tomto koutu severozápadní Evropy se výrazem moci konšelů staly právě tyto věže. Z francouzské třiadvacítky jsou pouze dvě „klasickými“ kostelními zvonicemi – v Dunkerque (tohle město ale má shodou okolností hned dvě zapsané věže – kromě zvonice kostela Saint-Eloi také ještě zvonici radnice) a v Cambrai (věž kostela sv. Martina). Všechny ostatní jsou městské. Druhým shodným rysem je obdobný vertikální stavební plán – ze základů vyrůstá tělo věže čtvercového průřezu, zakončené vrcholovou částí sloužící často jako pozorovatelna a střechou, nejčastěji v podobě tenkého hrotu...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2009

Další informace o Francii naleznet zde: www.sopka.cz