Florencie

Největší a nejlepší

Říká-li někdo o Florenťanech, že vždy toužili mít všechno největší a nejlepší, má pro své tvrzení po ruce důkaz vskutku nepřehlédnutelný – katedrálu Panny Marie Květinové neboli Santa Maria del Fiore, jež trůní na Piazza del Duomo a při kterémkoli pohledu na město z okolních výšin přitahuje oči jako magnet. Nejnápadnější je slavná Brunelleschiho kopule nad křížením, ale monumentální je i samotná stavba doprovázená sličnou Giottovou zvonicí...

Florencie - Santa Maria del FioreNěkdejší duchovní centrum Florencie je dnes jednou z hlavních křižovatek všemožných turistických tras městem. Nemůžete být ve Florencii a nevidět katedrálu. Ale nejen ji. Tak, jako přechází plynule Piazza del Duomo v Piazza San Giovanni, tvoří nedílnou součást jednoho z nejvelkolepějších souborů sakrálních staveb na světě kromě katedrály a zvonice také baptisterium sv. Jana. Další část není vidět vůbec – pod dnešní katedrálou se skrývá krypta s hrobkou Filippa Brunelleschiho, pozůstatek původní staré katedrály Santa Reparata. A celý komplex korunuje muzeum, na první pohled nenápadně skryté v dvoupatrovém žlutém domě za katedrálou.


Katedrála

Na konci 13. stol. se orentští měšťané rozhodli, že potřebují novou katedrálu. Sídelním kostelem orentských biskupů byl v té době kostel sv. Reparaty, u nás nepříliš známé světice a mučednice z Palestiny 3. stol., jejíž kult se poměrně záhy dostal do Itálie a v některých místech se stal velmi populárním. Patřila k nim i Florencie, jejíž je sv. Reparata spolupatronkou (společně se sv. Zenobiem, prvním orentským biskupem, kterého připomíná sloup před baptisteriem, a se sv. Janem Křtitelem). Její původní kostel pocházel snad již z 5. stol., a i když byl v románském období několikrát přestavován, nebyl už v dobrém technickém stavu, a navíc nestačil kapacitně.
Projekt nové katedrály vytvořil Arnolfo di Cambio, sochař a architekt, který jistě patřil ve Florencii té doby k nejvýznamnějším, ale o němž nemáme příliš konkrétních doložených informací. Základní kámen nového dómu byl položen 8. září 1296, ale Arnolfo nepříliš dlouho poté zemřel, možná již v roce 1302, nejpozději 1310. Po jeho smrti se práce zpomalily a rozeběhly se znovu až po roce 1331, kdy zodpovědnost za stavbu převzal cech obchodníků s vlnou, který o tři roky později ustavil vedoucím stavby Giotta. Kromě toho, že navrhl podobu zvonice, bylo za něj také rozhodnuto o tom, že katedrála bude obložena bílým, růžovým a zeleným mramorem. Jenže za další tři roky Giotto zemřel a stavba se začínala protahovat. Do morové epidemie v roce 1348 ji vedl Andrea Pisano, poté Francesco Talenti, Giovanni di Lapo Ghini a další architekti, takže jen těžko můžeme dnes říci, do jaké míry zůstal zachován původní projekt Arnolfa di Cambio...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace