Jméno paláce Nasi-Quaratesi budete v turistických průvodcích hledat marně, což jen dokazuje, jak obrovské množství historicky cenných staveb ve Florencii stojí. Lutozzo Nasi ho koupil v roce 1446 a věnoval svému nedávno oženěnému synovi Pierovi coby domov pro novou rodinu. Piero nechal v 60. letech 15. stol. vyzdobit průčelí sgra ty, která byla v roce 2002 nově restaurována. Když v 16. stol. rod Nasiů vymřel, koupila palác ve Via San Niccolò v Oltrarnu, na jižním břehu Arna, jiná orentská patricijská rodina, Quaratesiové. Prostředí jako stvořené pro novodobého následovníka dávných zlatnických mistrů z Ponte Vecchia. Je jím Alessandro Dari, šperkař, sochař a hudebník, pokračovatel v dlouhé rodinné tradici orentské umělecké dílny, bottega d'arte, sahající až do roku 1630.
Z přítmí, tónovaného tu do červena, jinde do fialova, vystupují jasně osvětlené skleněné jehlany, krychle, kvádry a koule, celkem dvaadvacet, v nichž jsou vystavena umělcova díla, většinou sestavená do tematických kolekcí. Jednou z nich jsou Koruny z počátku 90. let minulého století, vesměs prsteny z bronzu a žlutého zlata, zdobené polodrahokamy a drahokamy. Koruna je pro Dariho symbolem moci, ale zároveň také viditelným znakem rodové linie a společenské role. Koruna završuje cosi vznešeného, co nelze spatřit pouhým okem, co však existuje a je všude kolem nás. Zahrada radosti je nová kolekce věnovaná dětské nevinnosti...
Florencie
Odkaz dávných mistrů
Pod vysokou klenbou starobylého paláce ožívá magický svět. Alchymistická dílna, klenotnice nebo výstavní sál? Místo mimo skutečný prostor a čas, kde „svět venku“ přestává existovat, kde proudí energie z nedohledných hlubin historie, kde z všeobjímajícího přítmí vynořují se jasným světlem zřetelně vymezené, ale pouhými slovy těžko popsatelné podoby a vize. Snad právě takhle to vypadalo v dílnách mistrů velkolepého quattrocenta...
Jaroslav Hofmann