Diamant je nejtvrdším materiálem, jaký známe. Když se poprvé dostal do starověkého Řecka, získal si díky svým vlastnostem označení adamas, nepřemožitelný. Právě z jeho řeckého pojmenování pochází dnešní název tohoto drahokamu. Nerozleptá ho žádná kyselina ani zásada, nepoškrábá žádný kov či kámen. K tomu, aby se dostal z míst svého vzniku na sluneční světlo, své unikátní vlastnosti skutečně potřebuje. Čiré krystaly uhlíku s pevnou krystalovou mřížkou se vytvářejí v hloubkách 100–200 km pod povrchem země, kde panují teploty kolem 1300 °C a nepředstavitelný tlak. K povrchu pak putují s proudy roztavených sopečných hornin. Známým velkým diamantům z jihoafrických nalezišť trvala cesta vzhůru někdy i sto padesát milionů let...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2010