O kom jiném by mohla být řeč, než o velkém Peteru Paulu Rubensovi, který se v pozdním věku podruhé oženil a podobu své mladičké manželky (přeloženo do normální mluvy) promítal do svých představ o kráse všech Venuší, grácií a nejrůznějších hrdinek zobrazovaných příběhů a bohyň antické mytologie. Tím spíše, že Helena Fourmentová skutečně odpovídala dobovým ideálům ženské krásy. Že se nám takové obrazy nelíbily? Buďme upřímní a přiznejme si, že opravdu ne. Že kapitoly o vlámském barokním malířství nepatřily při studiu k našim nejoblíbenějším tématům a že ona přemíra „kypivých těl“ a svraskalé záhyby masa pod bělostnou pokožkou protkanou modrými žilkami neladí ani dnes s běžnou představou o kráse ženského těla. Jenže ona krása ženského těla je věc velmi ošidná a můžeme vzít jed na to, že s Twiggy, idolem našeho mládí, by se ani skromnější barokní estét neoženil...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2010