Vlámové ho spolu s návštěvníky ze zahraničí slaví každý třetí říjnový víkend v Hasseltu, jenž proslul pálením jalovcové. Festival otevírají slavnostní fanfáry a proslovy na zdejší radnici. Ulice a náměstíčka kolem gotické katedrály St.-Quintinuskathedraal, jež městu vévodí, jsou plné dřevěných a plátěných stánků, v nichž výrobci z celé země nabízejí nejrůznější druhy jalovcové. Návštěvníci je ochutnávají po štamprlatech, většinou z plastu, případně si domů kupují láhve té jalovcové, která jim nejvíce zachutnala. K mání jsou samozřejmě i další speciality vlámské gastronomie. Jalovcová v Hasseltu dokonce teče zdarma z jedné kašny, i když jen půl hodiny v sobotu. Předchází tomu krátký ceremoniál či spíše happening, na němž se u fontánky scházejí městští radní a akademičtí funkcionáři, oblečení do slavnostních úborů. Nechť se voda promění v jalovcovou, prohlásí jeden z nich a zazvoní zvoncem. Jalovcová chutná skvěle, jen budí dojem, že je slabší, ostatně zlé jazyky tvrdí, že je mírně ředěná.
Ve městě panuje po oba víkendové dny dobrá nálada a příjemné veselí, k němuž přispívají hudební kapely procházející ulicemi, ale i flašinetáři, pouliční herci a kejklíři. Slavnost vrcholí kuriózním závodem, během číšníků ulicemi s vrchovatými skleničkami jalovcové. Vítěz si odnáší tolik nápoje, kolik sám váží...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2010