Hovořit o surrealismu právě v Belgii je celkem přirozené, vždyť Brusel meziválečných let patřil k hlavním metropolím tohoto směru a většina moderních umělců se s ním tak či onak musela vyrovnávat. U Magritta však šlo i o cosi osudového – jako třináctiletý chlapec byl vystaven hrůznému, až snově neskutečnému zážitku, když viděl svoji utonulou matku, tak, jak po několika týdnech pohřešování byla vylovena z řeky Sambre. Pohled na ni, s noční košilí přehrnutou přes hlavu, jej pronásledoval asi až do konce života a procházel celou jeho tvorbou. Sám o sobě by však k zformování umělce nestačil. Už jako malý chlapec projevoval Magritte velké výtvarné nadání a od 12 let se mu dostávalo průpravy v základech kresby a malby...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2010