Drážďany

Balkon Evropy

Nad levým nábřežím Labe probíhá asi v půlkilometrové délce mezi mosty Augustusbrücke a Carolabrücke terasa, jež bývala součástí drážďanského opevnění. Když pomalu ztrácela svůj vojenský význam, získal ji v roce 1739 všemocný ministerský předseda kurfiřta Fridricha Augusta II., hrabě Heinrich von Brühl. Nechal ji zastavět několika soukromými budovami a zkrášlit několika zahradami, jimž se souhrnně říkalo „Brühlovy skvosty“. Zásadním způsobem se tak změnilo severní panorama starého města. Krásu této promenády vychvaloval počátkem 19. století i Johann Wolfgang von Goethe, který ji neváhal označit za „balkon Evropy“. Termín se ujal a stal se téměř neodmyslitelným doplňkem oficiálního jména „Brühlova terasa“...

.

Jen těžko si lze dnes v plné míře představit, jaké postavení měl na saském dvoře hrabě Brühl. Svou kariéru tam začal v 19 letech jako panoš zodpovědný za stříbrné nádobí. Svým chováním, horlivostí a inteligencí brzy zaujal Augusta Silného. Saský kurfiřt a polský král ho začal zasvěcovat do záležitostí vnitřní i zahraniční politiky, ale jeho schopností využíval také při rozšiřování svých slavných uměleckých sbírek. Brühl se stal během několika let snad nejbližším důvěrníkem stárnoucího panovníka. V roce 1730 se ještě ne třicetiletý významnou měrou podílel na organizaci zeithainského „tábora radosti“, téměř měsíc trvajícího spektáklu, při němž předváděl August Silný pozvaným panovníkům a vojenským hodnostářům svou armádu, bavil je operami, komediemi i ohňostrojem. Gigantická barokní slavnost vyvolala tehdy rozruch v celé Evropě. O rok později se stal Brühl tajným radou a ministrem...

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2011

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace