Drážďany

Albertinum

Sled okázalých historizujících budov na východním konci Brühlovy terasy uzavírá Albertinum; v sousedství sebevědomé Kunstakademie, Akademie výtvarných umění s mohutnými sloupy a skleněnou kupolí přezdívanou lis na citrony, působí poněkud skromně – a přece je domovem druhé nejvýznamnější umělecké sbírky v Sasku...

.

Původně zde stávala zbrojnice, kterou dal v letech 1559–1563 postavit kurfiřt August v rámci obranných valů a vojenských staveb, s nimiž začal už jeho předchůdce Mořic Saský. Architekt Caspar Voigt von Wierandt ji tehdy navrhl v duchu severské pozdní renesance jako rozlehlou budovu o čtyřech křídlech opatřenou typickými strmými štíty; „skoro jako zámek“, hodnotili vzhled nové zbrojnice současníci. V důsledku několika dalších přestaveb se však do dnešních dnů zachovala až v podobě, kterou jí v letech 1884–1887 dal Semperův žák Karl Adolf Canzler, tehdy hlavní městský (a také zemský) architekt.
To však už dávno nesloužila svému původnímu poslání, v němž obvykle hrála jen trpnou roli: při obsazení Drážďan vojskem Bedřicha Velikého za sedmileté války roku 1756 Prusové zbrojnici vyrabovali a posloužili si zde 250 uskladněnými kanony. V revolučních letech 1848–1849 pak byla dokonce dobyta vzbouřenci. Není divu, že erár ztratil zájem o neúčelnou, zbytečně výstavnou, ale tehdy už zchátralou budovu. V roce 1884 bylo rozhodnuto o její budoucnosti: měla být nahrazena novostavbou pro potřeby městského archivu a také pro další část královských uměleckých sbírek...

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2011

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace