Drážďany

Romantika z paluby parníku

Turisté se obvykle při toulkách městem snaží vystoupit na nějakou věž, odkud se jim naskytne rozhled po okolí. Neméně atraktivní variantou, jak se pokochat panoramatem města a okolní krajinou, je v Drážďanech pohled z paluby výletního parníku. V pohodlí a poklidu, který občas naruší jen jemné šplouchání řeky či přátelské zahoukání lodní sirény, se můžete při plavbě do Pillnitzu nechat unášet siluetou města a krásami řeky lemované místy strmými svahy posetými zámečky a vinicemi...

.

Pillnitz, vzdálený od Drážďan pouhých 12 km proti proudu, býval letní rezidencí saských vladařů. Šlechta sem z města jezdívala na překrásných gondolách. My zvolíme stabilnější variantu – palubu některého z kolesových parníků legendární saské flotily, jedné z nejstarších a největších na světě. Saská paroplavba slaví letos 175. narozeniny – roku 1836 totiž dostalo dvanáct drážďanských občanů královské svolení k provozování parníků. Krátce poté byla založena Labská paroplavební společnost. V současnosti má v provozu devět historických parníků, kterým je mezi 82 a 132 lety. Flotilu doplňují dvě elegantní salonní a dvě malé motorové lodě. Nalodíme se jen pár kroků od Augustova mostu, pod Brühlovou terasou. Hned po vyplutí jsou pohledy všech pasažérů stočeny zaručeně doprava. Parník tiše míjí historické centrum s velkolepými a do původní krásy obnovenými svědky bohaté a pohnuté minulosti města. Pak ale rychle následuje hromadné „vlevo hleď“ – v plné kráse se objeví pravý břeh, už od 18. stol. oblíbené výletní místo, kde se v létě uprostřed zeleně koncertovalo či hrálo divadlo. Jako perly v náhrdelníku trůní ve svahu vedle sebe tři labské zámečky – Albrechtsberg využívaný dnes pro různé společenské akce, v současnosti opravovaný Lingnerův zámek, který si postavil průmyslník a filantrop Karl August Lingner, a Eckberg sloužící jako hotel. Parník dál brázdí klidnou řeku, na nízkém levém břehu pozoruji cyklisty, pejskaře i lidi jen tak na procházce, v zimě se v těchto místech rádi prohánějí běžkaři. Paluba náhle ožívá, blížíme se totiž k zázraku. Blaues Wunder, Modrý zázrak, se přezdívá modře natřenému ocelovému konzolovému mostu, který od roku 1893 spojuje čtvrtě Loschwitz a Blasewitz. Jako jediný z drážďanských mostů nebyl na konci války zničen nacisty. Nevděčí za to ani tak zázraku, jako dvěma odvážným obyvatelům, kteří na poslední chvíli zabránili jeho vyhození do vzduchu. Před několika lety se o Modrém zázraku a nutnosti odlehčit mu v dopravním zatížení hovořilo často v souvislosti s projektem nového přemostění Labe. Rozestavěný most U Lesního zámečku, který má být dokončen v příštím roce, jsme již minuli. Právě kvůli němu bylo Labské údolí u Drážďan vyškrtnuto v roce 2009 ze seznamu Světového dědictví UNESCO, kam bylo zapsáno o pět let dříve. Ačkoli to Drážďany nepotěšilo, na jejich šarmu a návštěvnosti se to vůbec neprojevilo...

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2011

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace