Drážďany

Saskými vinohrady za požitkem smyslů

Daleko od slavných a rozlehlých vinařských regionů na Rýnu, Mosele, Mohuči a Neckaru leží v malebném labském údolí mezi Pirnou a Diesbar-Seußlitz malý klenot. Saské vinice – 432 hektarů, středozemní šarm, líbezná krajina, srdeční hostitelé, přívětivé klima, asi 1570 slunečních hodin v roce...

.

Se Saskem si většinou spojujeme pivo, přitom vinařství na svazích kolem Labe slaví letos už 850 let. První dochovaná zmínka o něm pochází totiž z roku 1161, kdy markrabě Otto Bohatý věnoval jednu již rodící vinici mnichům. Je tedy možné, že pravdu má legenda, podle níž pečoval o první keře révy již kolem roku 1100 míšeňský biskup Benno. Právě s rozmachem klášterů zažilo pěstování vinné révy bouřlivý rozvoj, který kulminoval ve 13. stol. Vinařství se dařilo také od 16. do druhé poloviny 17. stol. Tehdy se vinice rozkládaly na 5000 ha, od Lužice až k Labi. Významným momentem byl rok 1799, kdy byla založena vinařská společnost Sachsische Weinbaugesellschaft, která přesně před 200 lety otevřela v Míšni první vinařskou školu v Evropě.
V éře NDR bylo pěstování vína spíše popelkou a kvalitní tuzemský mok byl pro většinu lidí téměř nedosažitelný. Prvotřídní vína putovala hlavně do stranických sklepů a v obchodech převládala ta průměrná, vesměs dovážená z jižněji položených spřátelených zemí. Vína ze saských vinic byla vedle tvrdé západní marky považována za neoficiální třetí měnu NDR. Svědčí o tom například inzerát: „Hledám řemeslníky, nabízím modré dlaždičky nebo hroznovou šťávu“, čímž bylo míněno právě excelentní saské víno. Návrat k zašlé slávě přinesly místním vinařům až změny po roce 1989. Začala vznikat nová vinařství nebo se obnovovala ta původní. Díky trpělivé láskyplné práci a nadšení se chátrající svahy podařilo proměnit v prosperující vinohrady a z jejich hroznů udělat žádaný exportní produkt...

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2011

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace