Chorvatské pobřeží

České moře

Češi Chorvatsko a jeho moře milovali a milují. Historická pravda se opakuje znovu a znovu i v současnosti. A tak můžeme bez uzardění a bez jakýchkoli teritoriálních nároků směle tvrdit – chorvatský Jadran je rovněž mořem českým...

Země světa - Chorvatské pobřežíŘeč aktuálních statistik je jednoznačná. Od roku 2011 jezdí nejvíce Čechů na delší zahraniční pobyty (definované jako pobyty s minimálně čtyřmi noclehy v řadě) každoročně do Chorvatska (s jedinou výjimkou roku 2015, kdy se do čela žebříčku vyšvihlo Slovensko, jinak se tradičně přetahující s Itálií o druhé místo). Od roku 2016 nás k Jadranu míří už více než 800 000 za rok.
Dnešní turisté mají na co navazovat. Byli to právě Češi, kteří stáli jako jedna z významných sudiček u kolébky čerstvě zrozeného turistického ruchu v Chorvatsku. Bodejť by ne, chtělo by se zvolat, vždyť Království české a Markrabství moravské byly tehdy rakouskými korunními zeměmi stejně jako Markrabství istrijské a Království dalmatské. Inu, byly, ale zdůvodňovat vznikající oblibu pouze nucenou politickou sounáležitostí by bylo příliš zjednodušující. Organizované výpravy Čechů začaly k Jadranu jezdit už ke konci 19. stol. a záhy k nim přibyly i první podnikatelské záměry, ústící v hotely, penziony, restaurace. Dobře známý je třeba příběh Emila Geistlicha, který vytvořil přímořské turistické letovisko z vesnice Baška na ostrově Krk. Podrobně jsme o něm psali v čísle, jež jsme věnovali chorvatským ostrovům (ZS 1/2018).
Řadu českých stop ale najdeme i na pevninském pobřeží, s nímž se můžete podrobně seznámit v tomto čísle. V Opatiji stavěl Jan Kotěra (hotel Villa Peppina) i méně známý architekt Alois Tichy, narozený v Tlumačově a studující v Brně. Nejprve vytvořil základní plány pro Villu Meyne, existující dodnes jako hotel Miramar, a pak navrhl své nejvýznamnější dílo, reprezentační budovu německého Čtenářského spolku v Opatiji, která v centru starého města též stále stojí coby Villa Operetta...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2020

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace