Chorvatské pobřeží

Nejkrásnější západ slunce na světě

Kde? V Zadaru – alespoň podle Alfreda Hitchcocka. Mistr hororu vyřkl svůj názor při návštěvě města v květnu 1964, ale důvodně lze předpokládat, že na kvalitě přírodního jevu se od té doby mnoho nezměnilo. Kdo viděl, bude souhlasit. Ale metropole severní Dalmácie upoutá i spoustou dalších věcí...

Země světa - Chorvatské pobřeží - ZadarO Zadaru by se dala popsat dlouhá řada stránek. Vždyť je to jedno z nejdéle kontinuálně osídlených měst v Chorvatsku a někdejší hlavní opora mimoitalských držav Benátské republiky. Právě odtud La Serenissima kontrolovala životně důležitou námořní cestu mezi Benátkami a ostrovem Korfu. Jenže tolik místa nemáme, a tak se musíme omezit jen na několik míst a dojmů.
Stará část dnes asi pětasedmdesátitisícového Zadaru se rozkládá na podlouhlém poloostrově, který se táhne od jihovýchodu k severozápadu podél pobřeží, od nějž ho odděluje pouze úzký kanál městského přístavu. Tato poloha souvisí úzce s tím, co v krátkém přehledu největších zajímavostí určitě nemůžeme vynechat, totiž s benátským opevněním – už jen proto, že jde o památku zapsanou spolu s dalšími místy v Chorvatsku, Itálii a Černé Hoře od roku 2017 na seznamu Světového dědictví UNESCO. Benátčané vybudovali v 1. pol. 16. stol. nové, nejmodernější možné opevnění kolem celého tehdejšího Zadaru, tj. kolem poloostrova s dnešním starým centrem. I díky němu nebyl Zadar nikdy dobyt Turky. Na přelomu 19. a 20. stol. byly hradby podél jihozápadní strany poloostrova orientované k volnému moři strženy. Do dnešní doby se ve velmi dobrém stavu dochovaly dva úseky – jeden dlouhý podél severovýchodního pobřeží poloostrova naproti pevnině a druhý kratší napříč šíjí poloostrova.
Na šíji stojí někdejší hlavní vchod do města, nejkrásnější z městských bran zvaná Pevninská (Kopnena vrata). Postavil ji v roce 1543 Michele Sanmicheli coby symbolický vstup do hlavního benátského města v Dalmácii, zřetelně vycházející z architektonické tradice římských triumfálních oblouků, ale odrážející už blížící se nástup manýrismu. Vytvořil tak jedno z nejvýznamnějších děl benátské architektury v celé Dalmácii. Pro zvýšení ochrany této brány byl hned vedle ní postaven mohutný bastion Ponton, který na některých pláncích najdete pod označením „Grimaldiho bašta“. S délkou 240 m a výškou 40 m šlo ve své době o vůbec největší bastion v Benátské republice. Dnes je v něm park Královny Jeleny Madijevny. Nechal ho založit v roce 1829 rakouský guvernér a nadšený botanik, baron Franz Ludwig von Welden, jako vůbec první veřejný park v celém Chorvatsku. Do prostoru bastionu se vchází z náměstí Pěti studní, na jehož okraji se dochovaly malé zbytky antických a středověkých městských hradeb, k nimž patřila rovněž nepřehlédnutelná věž městského velitele...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2020

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace