Chorvatské pobřeží

Domov omamného vína

Poloostrov Pelješac se táhne podél jižní Dalmácie v délce 65 km téměř rovnoběžně s pevninou, k níž je připojen na jihu u města Ston uzoučkou šíjí. Dlouhý „prst“, široký maximálně 7,5 km, je kopcovitý, jeho jižní a jihozápadní svahy se výtečně hodí k pěstování vinné révy. Kromě toho k Pelješacu neodmyslitelně patří také sůl a ústřice...

Země světa - Chorvatské pobřeží - PelješacNa poloostrově Pelješac jsem byla poprvé přibližně před čtvrt stoletím. Nijak jsem se tenkrát na svou cestu nepřipravovala. Opevnění a saliny, které vítají každého návštěvníka, jsou ohromující – a pokud o nich náhodou předem nevíte, dojem z nich je ještě výraznější. Když přijíždíte z pevniny, přivede vás silnice nejprve k městečku Mali Ston na severním pobřeží poloostrova. V zálivu před ním se již od středověku chovají ústřice a slávky. Obojí byste zde měli ochutnat. Čerstvější jinde být nemohou, ze sádek na stoly zdejších restaurací urazí pár stovek metrů, nanejvýš několik kilometrů. Roční produkce se pohybuje kolem půl milionu ústřic a asi tisíce tun slávek. Uhlíková stopa minimální, chuť fantastická. Vždyť „ústřice a další měkkýši“ ze zátoky u Malého Stonu dostali zlatou medaili už na světové výstavě v Londýně v roce 1936. O výjimečnost místního chovu ústřic se v minulosti dokonce zajímali i tak vyhlášení gurmeti a zároveň chovatelé ústřic, jakými jsou Francouzi. Nejlahodnější, s nejplnější chutí, jsou prý zdejší ústřice kolem svátku sv. Josefa (19. březen), kdy se tu také v jejich znamení koná gastronomický festival.

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2020

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace