Chorvatské pobřeží

Opatija kolébka přímořské turistiky

Opatija na břehu Kvarnerského zálivu má nezaměnitelnou atmosféru, která nejlépe vynikne při návštěvě mimo hlavní sezonu. Nenápadnou rybářskou vesnici objevili jako první evropští boháči, kteří přemýšleli, jak se po celý rok potloukat po nejkrásnějších místech kontinentu. Bylo to v dobách, kdy za etalon tohoto životního stylu platilo Azurové pobřeží, a tak se dodnes Opatiji občas přezdívá „Malá Nizza“. Když sem přijedete, máte pocit, jako by tu ještě dnes chodily stíny znuděných kněžen a ještě znuděnějších pánů v cylindrech vyhledávajících dolce far niente, sladké lenošení...

Země světa - Chorvatské pobřeží - OpatijaProhlídku Opatije můžeme začít v Muzeu turistiky, které je umístěno v neorenesanční vile Angiolina palladiovského typu. Nádherná třípatrová budova byla prvním rekreačním objektem ve vesnici, která v roce 1844, kdy vila přestavbou staršího objektu vznikla, čítala nějakých 120 domů. Jako své letní sídlo si ji pořídila rodina Scarpů, bohatých rejdařů a obchodníků z nedaleké Rijeky. Kromě krásných interiérů stojí za vidění nejen obměňovaná expozice, v níž na pohlednicích, fotografiích i v nejrůznějších dobových předmětech ožívá turistická minulost opatijské riviéry, ale rovněž rozlehlý park mezi vilou a mořem, do něhož se sestupuje po monumentálním schodišti. Najdete v něm i altánek se sochou slavného českého houslisty Jana Kubelíka.
Skutečný rozvoj turistiky v Opatiji nastal poté, co byla železnice z Vídně do Terstu prodloužena až na pobřeží Kvarnerského zálivu. A pozor – zpočátku se sem jezdilo na zimu. Letmým nahlédnutím do pomyslné knihy hostů zjistíme, že se tu rekreovali třeba rakousko-uherský císař František Josef I., německý císař Vilém II., švédský a norský král Oskar II., rumunský král Karel I. i ruská velkoknížata. Postupně se přidávala další šlechta a ještě později sem zavítala třeba i Isadora Duncanová. To už bylo v dobách, kdy stála jiná významná stavba – vila Amalia, která původně vznikla jako přístavba k prvnímu opatijskému hotelu Kvarner. Ve svých memoárech Duncanová vzpomíná, jak ji pohled z okna jejího pokoje na listy palmy pohybující se ve větru inspiroval k novému pohybu jejích paží, rukou a prstů při tanci...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2020

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace