7 - 2009 Českobudějovicko

Jihočeské selské baroko není kulisa

Pod pojmem baroko si zpravidla představíme honosné zámky, okázalé městské paláce či impozantní chrámy, doplněné rozevlátými sochami a obrazy živých barev. Tento dynamický umělecký sloh, v českých zemích vzkvétající zhruba od poloviny 17. století, však později získal – zejména na jihu Čech – ještě zcela jinou, originální tvář, jež nemá obdobu v celé Evropě. Díky vesnickým stavitelům zde během 19. století vznikl osobitý styl lidové architektury, souhrnně označovaný jako selské baroko, ačkoliv se v něm mísí nejen starší barokní, ale i klasicistní či dokonce novorománské prvky...

.

Tehdejší značný hospodářský rozkvět jihočeských vsí, vyvolaný ekonomickými i politickými reformami, se promítl v úsilí bohatých sedláků o lepší reprezentaci – svá původně roubená či prostá zděná stavení si nechávali nákladně přestavovat a zdobit po vzoru panstva. Na tyto práce si však místo školených architektů zjednávali vesnické zednické mistry, kteří dokázali levněji uspokojit jejich představy o „vznešenosti“, a navíc byli mnohem srozumitelnějšívenkovské duši…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2008

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace