7 - 2009 Českobudějovicko

Rybníky a zase rybníky

V minulosti značnou část českobudějovického pánevního dna porůstaly na sušších místech doubravy a níže položené lužní lesy, hlavně podmáčené olšiny. Mezi nimi často ležely mokřadní louky zvané blata. První rybníky, které ve středověku budovali na zamokřených místech majitelé panství, se nazývaly stavy a většinou jen odvodňovaly zamokřenou půdu. Pozdější chov ryb, zejména kaprů, byl však stále promyšlenější a zajišťoval v hladovém středověku i nový druh obživy...

.

 

Zlatý věk jihočeského rybníkářství  nastal ev druhé půlce 15. století a vyvrcholil ve století šestnáctém. Uvádí se, že celková rozloha jihočeských rybníků byla tenkrát čtyřikrát větší než dnes. Tehdy také vznikla většina rybníků v Českobudějovické pánvi. Byly budovány jako promyšlené rybniční soustavy, navzájem propojené potoky a umělými stokami. Tento odkaz minulosti přijali Jihočeši s vděčností a rybníkářství patří doposud k prioritám tohoto kraje…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2008


Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace