7 - 2009 Českobudějovicko

Mezi růží a lvem

Stavební počiny českých králů a Rožmberků dodnes dotvářejí jihočeskou krajinu a dávají jí punc výjimečnosti. Těžko si můžeme představit jižní Čechy bez rožmberských rybníků a monumentálních hradů, jako je Krumlov či Rožmberk, bez jejich měst v podhradí, bez kláštera ve Vyšším Brodě, bez desítek drobných hrádků, mnohde už změněných v ruiny. I bez královských Budějovic a kláštera ve Zlaté Koruně by byly jižní Čechy velice ochuzené...

 

.

Také tektonika, stavební činnost přírody, obdařila zdejší kraj – v tomto případě dvěma rozsáhlými pánvemi s hrásťovou stavbou na okrajích. Toto velkolepé dílo vznikalo pod vlivem alpínského vrásnění a jeho výsledkem byl největší jihočeský „rybník“ všech dob. Zatímco se na konci druhohor v sousedním Rakousku zvedaly Alpy, střed jižních Čech se pod horotvornými tlaky propadal. Zemskou prohlubeň postupně vyplnilo obrovské sladkovodní jezero o rozloze kolem 4000 km². Až k jeho břehům dosahovalo na jihu Novohradské a na jihozápadě Šumavské předhůří. Na severu jezero obklopovala Středočeská pahorkatina.

V třetihorách si dále tísněné jezerní dno ulevilo od náporu alpínského vrásnění tím, že v zóně nejsilnějších tlaků vysunulo sérii zemských ker jako hrásť, která rozdělila prohlubeň na dvě nestejně velké půlky, naše známé pánve Třeboňskou a menší Českobudějovickou. A ta podivuhodná kerná hrásť, to je přece známý Lišovský práh, až 15 km široký, který se táhne po jihovýchodním okraji Českobudějovické pánve jako pahorkatý hřbet. Už ve středověku na něm vyrostla řada obcí jako Hosín, Rudolfov, Dobrá Voda a na samém okraji zámek Hluboká. Jiná hrásťová kra se vysunula na jihozápadním okraji Českobudějovické pánve – říkáme jí Blanský les…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2008

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace