České baroko

Vono to baroko...

„Vono to baroko není špatný pro voko,“ zpívali Prach a Popel ústy Voskovce a Wericha v jejich romantické revue Golem už v roce 1931. Slůvko „už“ je na místě. Trvalo dlouho, než bylo baroko uznáno jako samostatná vývojová etapa stylová, ba ideová, jako sloh nejen umělecký, ale i životní. U nás ještě o něco déle než v některých jiných evropských zemích. A tak tohle zkratkovité ocenění byť lehce povrchního aspektu baroka jako celku patří v naší populární, tedy široké veřejnosti určené kultuře k vůbec prvním – jakkoli se třeba největší malířští mistři Škréta, Brandl či Reiner dočkali prvních výstav už o dvě desetiletí dříve...

České barokoTak schválně – co si vybavíme v souvislosti s pojmem baroko? Dobu temna, jezuitskou latinsko-germánskou knutu, hořící hranice s plameny živenými knihami a občas nějakou čarodějnicí? Není to až podezřele jednostranné? Přezdobené kudrlinky, baculaté andělíčky, bezbřehé plýtvání zlatem, obmyslné obliny a svévolná vzdutí namísto jasně srozumitelných linií? A co když to mohlo být i jinak? Co když „pohybující se vlny kamene v barokních architekturách ... upozorňují na sílu, kterou znamená Bůh a která může hory přenášet, a to především ve smyslu duchovém“ a „zlato na oltářích není hříchem pýchy, ale jen výrazem touhy přiblížit se po tomto schodu věci stvořené Stvořiteli“, jak přemýšlí Zdeněk Kalista v jedné ze svých pozdních úvah shrnutých do knihy Tvář baroka? I když se chápání baroka v posledních zhruba sto letech výrazně proměnilo, některá schémata ani naši současnost neopouštějí. Termín „podnikatelské baroko“ jako označení nejhlubšího dna architektonického kýče v oblasti rodinného bydlení se užívá běžně. A fotbaloví fanoušci si jistě pamatují spojení „hrát baroko“, které trenérský bard Karel Brückner vzápětí vysvětlil coby „hru bez iniciativy, nápadu ... prostě bezúčelnou“. Obrat se zdá být mimo realitu jen do chvíle, než si uvědomíme, že již osvícenci v 18. stol. používali výraz „barokní“ coby synonymum adjektiv „přepjatý“ nebo „směšný“...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2017

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace