České baroko

Zámek Buchlovice

Zámek v Buchlovicích, jedna z nejkrásnějších staveb moravského baroka, vznikl podle rodové legendy jako galantní dar hraběte Jana Dětřicha Petřvaldského z Petřvaldu jeho manželce Anežce Eleonoře, která pocházela z původně italského rodu Colonnů. Zámek vznikl v poddanském městečku na dohled od starobylého hradu Buchlova, který už od středověku shlížel na rozsáhlé dominium rozkládající se po obou stranách majestátních Chřibů. Obě sídla spolu po staletí tvoří dvě strany jedné mince. Důstojná hradní rezidence i pohodlný letohrádek obklopený zahradou měly vypovídat o významu a vkusu nejen hrabat Petřvaldských, ale i dalších majitelů, hrabat Berchtoldů, kteří hrad i zámek vlastnili až do poválečných konfiskací...

Neoddělitelnou součástí většiny barokních zámků byly zámecké zahrady a parky; buchlovická zahrada byla založena terasovitě a později rozšířena o část ve stylu anglického krajinářského parkuS výstavbou zámku na nově zakoupeném pozemku se začalo na jaře 1699. Od tohoto roku se v buchlovických matrikách začínají objevovat jména zedníků, stavebních polírů a dalších řemeslníků. Přestože starší literatura spojovala návrh zámku s italským architektem Baldassarem Fontanou, autorství projektu dosud nebylo spolehlivě objasněno. V souvislosti s mimořádně kvalitní a značně výjimečnou architekturou se často zmiňují i další významní architekti středoevropského baroka jako Domenico Martinelli, Alexander Christian Oedtl, Domenico Egidio Rossi, Carlo Stefano Fontana či brněnský stavební mistr Mořic Grimm, jehož firma se podílela na dokončení stavby.
Rozvržení stavby na pravidelném pravoúhlém půdorysu s vykrojeným oválným dvorem vychází pravděpodobně z prostředí vídeňských architektonických ateliérů, dobře seznámených s podobou obdobných projektů nejvýznamnějšího rakouského barokního architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Souvislost s letohrádky na předměstí Vídně naznačuje i propojení dvou rozdílných úrovní terénu. Zatímco při příchodu z čestného dvora jsou interiéry umístěny v přízemí, při pohledu ze zahrady se nacházejí v prvním patře, přičemž přízemí zámku tvoří sala terrena a provozní místnosti.
Současně s architekturou se pracovalo i na zámeckých interiérech, z nichž vyniká především hlavní sál. Jak bylo v období baroka obvyklé, jeho dekorace a celý umělecký program v sobě obsahují hlubší smysl, odkazující na rodové dějiny a osobu stavebníka. Antický svět, z něhož měli podle tradice vzejít předkové manželky hraběte Petřvaldského, v něm představují busty římských imperátorů nad vstupními portály, které souvisí s malovanými emblémy čtyř elementů a ročních období. Ty mohou být v dokonalé harmonii pouze v okamžiku, kdy nad nimi vládnou moudrost, spravedlnost, statečnost a mírnost, zastoupené v kupoli sálu čtyřmi ženskými alegoriemi a stejným počtem emblémů. V souladu s římskými letopisy i maximami antických filozofů přináší ctnost lidem skutečné štěstí, oslavené hlavní freskou ve středu klenby sálu, kde je vyobrazen buchlovický letohrádek. Jednotlivá vyobrazení ikonografického programu sálu byla převzata z grafických listů vytvořených podle předloh významných francouzských malířů, pracujících pro krále Ludvíka XIV...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2017

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace