České baroko

Mistr iluze

V souvislosti s chrámem sv. Mikuláše na Malé Straně jsme se zmínili o umělci, který svými oltářními obrazy a především freskami obohatil řadu míst na Moravě, ale též v Čechách, Rakousku, na Slovensku a posléze v Dolních Uhrách. Byl to znojemský Jan Lukáš Kracker...

Fresková výmalba v celém opatském kostele sv. Petra a Pavla v Nové Říši byla opravena v roce 2011 týmem restaurátorky Radany HamsíkovéNarodil se 3. března 1719 ve Vídni, v umělecky založené rodině s českými kořeny; jeho otec, malíř Josef Kracker, byl synem sochaře Tobiáše Krackera, který se podílel na slavných vídeňských stavbách Johanna Lucase Hildebrandta a Johanna B. Fischera z Erlachu, a kořeny rodu po mužské linii sahaly až do severních Čech. Bylo zcela přirozené, že i Jan Lukáš bude pokračovat v rodové tradici. Prvního školení se mu dostalo u vídeňského malíře Antona Hertzoga a poté na vídeňské Akademii, kde byl žákem dvou významných představitelů středoevropské barokní malby, Paula Trogera a Michelangela Unterbergera. Už během studií si získal náležitý respekt – krátce po absolutoriu v roce 1742 získal zakázku na výzdobu zámeckého kostela sv. Martina ve Štýrském Hradci (fresky se bohužel nedochovaly).
Na řadu let se pak jeho domovinou stala Morava. Usadil se ve Znojmě, kde přijal místo městského malíře a rovněž se tam oženil. Zpočátku ještě spolupracoval s brněnským malířem Judou Tadeášem Rotterem, což vedlo ke Krackerově podílu na některých Rotterových oltářních obrazech (např. pro piaristické kostely ve Strážnici a v Litomyšli), ale především k získání respektu ve vlivných kruzích a vzápětí již k samostatným úkolům, především ve službě významných církevních řádů. A nebyly to úkoly ledajaké – jednalo se o výzdobu chrámových interiérů v duchu barokního pojetí uměleckého díla, kde podstatnou roli hrála fresková malba...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2017

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace