České baroko

V krajinách bájné Arcadie

Zahrada jako místo odpočinku a zábavy provází člověka od pradávna. Historie zahradního umění je stejně pozoruhodná jako dějiny ostatních uměleckých oborů, přesto jí věnujeme v porovnání s klasickými uměleckými disciplínami jen nepatrnou pozornost…

Do mnohých zámeckých zahrad se dnes vrací atmosféra barokní doby zejména při různých slavnostech a představeníchNa rozdíl od hospodářských dvorů byla zahrada od nepaměti koncipována jako svébytné umělecké dílo; idealizovaný prostor oddělený od ostatní krajiny, zhmotňující nebeský ráj na zemi. V průběhu historických epoch prošel fenomén zahrady řadou vývojových fází, ve kterých se vždy odrážely ideály a aktuální potřeby společnosti, ale touha zrcadlit nebeské principy a zhmotnit je v pozemský ráj zůstává jeho trvalou ambicí…
Přestože se zahrady všech historických etap jeví jako nádherné a svým způsobem dokonalé, je třeba zdůraznit, že v epoše barokní dosáhlo zahradní umění hodnot absolutních. Jedním z důvodů byla troufalá ambice tvůrců zahrad umělecky ztvárnit nejen vymezený prostor, ale jeho otevřením do krajiny ovládnout v enormním měřítku i celý okolní svět…
Popsat několika slovy principy barokní zahrady, ale není jednoduché, neboť na jejím formování se podílela řada často protichůdných vlivů. Některé z nich jsou ale zcela zásadní.
Obdobně jako v ostatních uměleckých oborech leží kořeny evropského zahradního umění novověku v renesanční Itálii. Pravě zde došlo s rozvojem humanismu v 15. stol. k oživení ideálů antické kultury; důležitým mezníkem, který ovlivnil následující vývoj zahradní tvorby, se stalo vydání architektonického traktátu De re aedificicatoria libri X Leona Battisty Albertiho roku 1485. Svou prací Alberti navázal na římského architekta Vitruvia, definoval nová pravidla architektonické tvorby a především zdůraznil význam římské villy. Právě villa – typická stavba starověkých Římanů, která umožňovala majitelům uchýlit se na venkov a strávit tam své otium (odpočinek), jenž ulevuje od negotia (vyčerpávajících obchodních aktivit odehrávajících se v rušném městě), se stala klíčem k nové etapě vývoje zahradního umění. Alberti vyzvedl význam harmonického souladu domu a zahrady, vybízel k jejich vzájemnému propojení pomocí loggií, teras či arkádových ochozů a zavedl též nové architektonické prvky – pergoly, umělé jeskyně (grotty) a vodní díla...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2017

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace