Bretaň

Kaple, kalvárie a ohrazené farní dvory

Jaká by byla Bretaň bez svých četných kapliček uprostřed krajiny, na pobřeží nebo za nejbližším ohybem silnice? Odedávna okouzlují krásou, která se skrývá za jejich zdmi...

Země světa - Bretaň - farní dvory a kalvárieV Bieuzy, na břehu nevelké řeky Blavet, která se vlévá do zátoky Lorient na jižním pobřeží Bretaně, stojí kaple Saint-Gildas. Byla postavena pod impozantní skálou u vchodu do jeskyně, kde v 6. stol. žili sv. Gildas a sv. Bieuzy. O něco severněji v Neulliacu, rovněž v departementu Morbihan, mají kapli Notre Dame de Carmès s působivě vymalovanou klenbou z 15.–18. stol. a střešními trámy zdobenými dřevořezbami. U kaple je pramen, jehož vodu znali díky jejím léčivým účinkům již Keltové. Ke kuriozitám jistě patří Panna Marie v kapli Notre Dame du Yaudet v obci Ploulec'h poblíž Lannionu v departementu Côtes-dʼArmor. Leží tři metry nad oltářem – v posteli. Yaudet je jednou ze tří bretaňských kaplí, které mají v posteli sochu Panny.
Jednou z nejstarších a nejpozoruhodnějších je ale trojlodní kaple Kermaria an Iskuit v městečku Plouha na severním pobřeží, severozápadně od Saint-Brieuc. Její základy položil v roce 1240 Henri I. dʼAvaugour, hrabě z Goëlo, který chtěl takto poděkovat Panně za to, že se vrátil bezpečně a zdráv z křižácké výpravy do Palestiny. V prosperujícím 15. stol. byla kaple rozšířena o verandu, jednu z nejkrásnějších v Bretani, a dělicí zdi byly vyzdobeny 47 fascinujícími freskami tance smrti (danse macabre), které kapli proslavily. Papež, císař, kardinál, rytíři a další postavy, chudáci i boháči, osoby církevní a světské, všichni se drží za ruce a tančí se smrtkou, která jim připomíná krátkost života i to, že před smrtí si jsou všichni rovni.
Před kaplí Kermaria stojí na mohutném čtverhranném podstavci vysoký žulový kříž, obrostlý lišejníkem a zvětralý časem... V Bretani mají tyto kříže zvláštní tradici. Ve středověku neexistovaly individuální náhrobky, na hřbitově se stavěl kříž jako pomník pro všechny, kdo tam byli pohřbeni. S kříži vznikaly kalvárie (calvaire) a také ohrazené farní dvory (enclos paroissiaux) – stavební komplexy s nápadnou vstupní branou, které zahrnovaly kostelík, hřbitov, kostnici a před vstupem do kostela monumentální, bohatě dekorovanou kalvárii. Jejich autoři jsou bezejmenní. Inspirací jim byly v 15. stol. populární scény ukřižování Ježíše Krista (pašijové hry) a mystéria. Nejčastěji zde bývají zobrazováni Panna Marie a apoštolové, ale často také místní světci. Bretaň je charakteristická množstvím svatých, které byste ale v oficiálních seznamech světců marně hledali. Není divu, že se některý z nich občas zatoulal i na kalvárii. Na reliéfech najdete postavy z místních legend a mýtů, které spojují pohanské legendy s naivní zbožností. Například v Guimiliau v srdci západní Bretaně, kde mají jednu z nejhezčích kalvárií vůbec, spatříte jistou satanem svedenou krasavici, již mučí malí čertíci. V minulosti bývaly kalvárie jakousi kamennou biblí či katechismem pro písma neznalý lid. Vroucností výrazu těchto kamenných postav se stává utrpení Krista hmatatelným. Na jevištích velkých kalvárii v Plougastel-Daoulasu, Plougonvenu, Pleybenu nebo již zmíněném Guimiliau najdeme až 250 kamenných postav předvádějících 10, 20, ale třeba v Guimiliau dokonce 37 biblických scén...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace