Bretaň

Žulové skály před horizontem

Některé leží coby kamenem dohodil od větrem a příbojem rozervaného pobřeží, jiné trochu dál. Na první pohled ale mají bretaňské ostrovy u jihozápadního konce Lamanšského průlivu a v Atlantiku hodně společného – několik malých, na sebe natlačených žulových domků, vrak rybářského kutru, majáky místo stromů a na hřbitovech kříže pro nezvěstné námořníky... Na druhý už zaznamenáme i rozdíly. Některé jsou ploché a holé, jiné členité a porostlé bujnou vegetací...

Země světa - Bretaň - žulové skályOuessant

Návštěvníky ostrova dlouhého osm a širokého maximálně tři kilometry, vyčnívajícího nanejvýš 60 m nad hladinu Keltského moře asi 30 km od pobřeží departementu Finistère, vítají blikající majáky, o kterých píšeme v samostatném článku. Občas je zahalen do husté mlhy, neustále do oparu bájných legend. Kdysi býval důležitou obilnicí, pracovalo tu šest velkých a na sto malých mlýnů. Zatímco muži vyjížděli na moře, obdělávání půdy a denní hospodaření bylo svěřeno ženám. Dnes však patří veškerá půda stádům ovcí a hejnům ptáků, kteří tu nalézají hnízdiště či odpočinek při tazích (zaznamenáno zde bylo více než 300 druhů), a z mlýnů už stojí jen jediný. Z Ouessantu pochází původní plemeno trpasličích ovcí, považované za jedno z nejmenších, ne-li vůbec nejmenší na světě, s maximální výškou v kohoutku 50 cm. Dnes jsou ale na ostrově k vidění často kříženci tohoto původního plemene s většími plemeny z pevniny a čistokrevné ouessantské ovce se chovají hlavně v zájmových chovech jak ve Francii, tak i v jiných evropských zemích včetně Česka.
Políčka na ostrově rozdělují kamenné zdi poskytující alespoň minimální ochranu před neustálým větrem. I v závětří tu ale rostou jen brambory, mrkev a trocha další zeleniny. Zemědělství v klasické podobě na Ouessantu prakticky neexistuje, alternativu představuje už delší dobu pěstování jedlých druhů mořských řas.
Prakticky všichni stálí obyvatelé ostrova, kterých je asi 900, žijí ve vesnici Lampaul, kde hned zaujmou modré a zelené okenice starých domů. Dva typické domy jsou zařízeny jako muzeum, kde zaujme především nábytek vyrobený z lodních trosek, jediného dřeva, které bývalo na ostrově k dispozici. Za návštěvu stojí také zdejší hřbitov. Seznamy ztracených lodí, symbolické hroby neznámých námořníků a tradiční proellas, malé voskové křížky uložené v hřbitovní kapli namísto těl nezvěstných námořníků, odrážejí realitu každodenního života v bezprostředním kontaktu s nevyzpytatelným a často nebezpečným mořem...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace