Země Světa | Archiv | 2 - 2013 - Barcelona

Barcelona

2 - 2013 - Barcelona

Články v tomto čísle:

Barcelona

BarcelonaM.jpg

Na rohu ulic Roger de Llúria a València stojí malý obchůdek s delikatesami. Do jeho historického interiéru lákají repliky secesních maleb, mezi nimi i slavná Mona y mono aneb Fešanda a opičák. Triumfovala v soutěži o nejlepší plakát vypsané roku 1898 výrobcem proslulého likéru Anís de mono a její autor, modernistický umělec Ramon Casas, s ní způsobil minirevoluci v plakátovém umění. Od poloviny 19. století, tedy od zboření městských hradeb, ale revolucí procházelo celé město...

Procházka po Les Rambles

ramblesM.jpg

Téměř v každém průvodci o Barceloně najdete kapitolku o nejznámější ulici města s doporučením, že ji nesmíte vynechat. A tak se možná i vy vmísíte do proudu turistů plni zvědavosti, jak na vás zapůsobí slavná promenáda vedoucí od Katalánského náměstí (Plaça de Catalunya) k nábřeží, kde končí u monumentálního sloupu se sochou Kryštofa Kolumba hledícího do dáli na moře...

Spisovatel v kameni

Když ho pohřbívali, šel pohřební průvod půlkou města a doprovázely ho davy. Pět dnů předtím ležel v bezvědomí sražený tramvají na Gran Via de les Corts Catalanes, bez dokladů a ošuntělý jako žebrák zpřed kostela, k němuž směřoval, a taxikáři ho odmítali odvézt do nemocnice. Nakonec ho převezli do špitálu pro chudé, kde se mu dostalo adekvátně chudé péče. Když ho poznali, bylo už pozdě. Odchod Antoniho Gaudího, jednoho z největších duchů přelomu 19. a 20. století, z tohoto světa byl plný kontroverzí a emocí – stejně jako dílo, které tu po sobě zanechal...

Gotická čtvrť

V rámci „národního obrození“ mnoho evropských národů hledalo potvrzení své národní identity ve středověku, který byl považován za jeden z vrcholů jejich dějin. Francouzi mají své katedrály a Němci rytířské hrady, Češi mají své Hradčany… a Katalánci mají v samém srdci své metropole dokonce celé Barri Gòtic neboli „gotickou čtvrť“...

Hrad hrůz a jiné atrakce Montjuïcu

MontjuicM.jpg

Montjuïc se zvedá nad jedním z nejvýznamnějších středomořských přístavů. Se svými 173 metry doslova nad mořem je nepřehlédnutelnou dominantou města. Ve středověku stála na jeho vrcholku strážní věž, odkud se signalizoval příjezd blížících se lodí. Od těch dob ale monitorovací metody, stejně tak jako Montjuïc, prodělaly pár zásadních změn...

Katedrála moře

„Jak stoupali k lomu na Montjuiku, Arnau stočil pohled zpátky k městu. Zůstalo daleko za nimi. Ujde celou tu cestu s kamenem na zádech? ... Na co je všechen ten kámen? ... Na katedrálu, na kostel svaté Anny, na klášter Pedralbes, na královské loděnice i na městské hradby. O dřevo nebo nepálenou cihlu už nikdo nestojí. Teď se všechno staví jedině z kamene.“

Peníze, které rostou na stromě

cokoladadM.jpg

Rušnou a živou ulici Ramblas v Barceloně si nenechá ujít žádný turista. Ptáčci v klecích, knihy, květiny, kavárny, živé sochy. O tom všem již byly popsány stohy papírů. Přesto je zde jedno místo, kam většina turistů nezabrousí – kavárna slavných cukrářů z rodiny Escribà, kde přijde po celodenním šlapání za památkami na řadu sladká tečka...

Katalánská secese

V druhé polovině 19. století se v Evropě objevil nový umělecký styl jako odezva na málo atraktivní průmyslovou estetiku a předcházející historizující umělecké slohy. Počátek tohoto stylu se rozvinul ve Velké Británii, odtud se pak rozšířil do Belgie, Španělska, zejména Katalánska, a do dalších zemí, většinou i pod rozličnými názvy (modern style, secese, art nouveau, Jugendstil). Nový směr vyzdvihuje řemeslnost – vzhled, barvu, používá nové materiály a konstrukční prvky a především se inspiruje přírodou, motivy stromů, krásou květů, elegancí otáčejících se lián a všemi možnými oblými tvary rostlin i živočichů...

Jak se žije v Barceloně

jak-se-zijebM.jpg

Život v Barceloně je stejně příjemný jako jejísubtropické klima a poloha na břehu moře. Jaro je dlouhé a pozvolné, stejně tak i podzim, obě období jsou velmi přívětivá a přímo vyzývají k pobytu venku. Léto bývá horké, ale vlhké a lepkavé, zima je většinou krátká, mírná a deštivá. Sníh se zde objevuje velmi zřídka, pro obyvatele znamená paniku a pro dopravu totální kolaps...

Fundació Joan Miró

MiroM.jpg

Uprostřed zeleně pod svahy Montjuïcu, nedaleko od mohutných budov Národního muzea katalánského umění, se rozkládá soubor drobných bílých staveb na nepravidelném půdorysu, nápadný svými terasami mezi bizarními čtvrtválcovými střechami – Muzeum moderního umění, nesoucí jméno umělce, jenž stál u jeho zrodu. Byl jím barcelonský rodák Joan Miró i Ferra...

Oáza ticha

Že jste již v Barceloně byli a křik ptáků v klecích na ptačí Ramble ani přepestrá směsice barev na Ramble květinové vás už nevzrušují? Gotická čtvrť se podle vás nemůže rovnat kouzlu pražských uliček, Gaudího secesi jste viděli už několikrát a podmořský svět v jednom z nejmodernějších akvárií vás už také nemůže ničím překvapit? Věřte, že přesto stojí za to přijet do Barcelony znovu...

Modročervená vášeň

BarcaM.jpg

Do konce důležitého utkání zbývá jen pár vteřin, na bránu soupeře se valí poslední útok a vítězný gól je konečně tady! Šťastní fanoušci katalánského klubu FC Barcelona na tribunách jásají tak, že cítím, jak se celý stadion Camp Nou chvěje. A když se pak vydají k domovu a zní klubová hymna Cant del Barça, na prázdné tribuně se vyloupne obří nápis Més que un club, Více než klub...

Přátelství až za hrob

PicassoaM.jpg

Dvě španělská města se perou o Picassa. Malaga a Barcelona. V tom prvním se narodil, ve druhém prožil své bohémské mládí a nezávislé malířské začátky. Barcelona se ale oproti Malaze těší určité výsadě. Tady poznal Pablo Ruiz Picasso svého přítele z nejvěrnějších, budoucího tajemníka, správce a manažera svých děl v jedné osobě, především ale zpovědníka a nositele všech tajemství své duše a tvorby. Byl jím Jaume Sabartés, básník a sochař, kterému Barcelona vděčí za sbírky nacházející se dnes v Muzeu Picassa...

Miesův pavilon

Ludwig Mies van der Rohe – exoticky znějící jméno synka z rodiny prostého kameníka z Cách zná u nás snad každý, ke komu dolehly nedávné diskuse o brněnské vile Tugendhat, ale ne vždy si dostatečně uvědomujeme, že tehdy dvaačtyřicetiletý architekt, kterého rodina bohatého brněnského podnikatele v roce 1928 pověřila vypracováním projektu svého obydlí, už v meziválečném období patřil do okruhu nejvýznamnějších průkopníků moderní architektury. A že posléze, po emigraci do USA, byl právě on jedním z hrstky těch, kdo „učinili Ameriku Amerikou“ s jejími prosklenými mrakodrapy a budovami „ze skla a oceli“...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace