Země Světa

Z ochozů chrámu Arun vyhlíží řeka Chao Phraya jako vlnící se had. Někde hluboko dole se na její hladině míhají šípovité lodě přivážející další turisty a mnohem pomaleji se táhnoucí přívozy přepravující místní obyvatele mezi oběma břehy. Z rovinaté metropole se zvedají střechy královského paláce, ještě dál za nimi se blýská pagoda chrámu Saket a horizont lemují siluety mrakodrapů finančního centra. Přede mnou se rozkládá jedno z turisty nejoblíbenějších měst na světě, thajská metropole Bangkok. Místo, kde se sbíhají tepny života celé země. Orientální metropole, kde se Východ potkává se Západem, a vzniká tak neodolatelný koktejl, ve kterém si každý najde svoji vlastní příchuť...

Historické centrum Bangkoku leží na umělém ostrově Rattanakosin, kde na konci 18. stol. začal první z vládců dynastie Chakri budovat své hlavní město. Přirozenou západní hranici vytvořila řeka Chao Phraya, východní stranu chránily uměle zbudované kanály. V takto vymezené oblasti se nacházejí nejvýznamnější a turisty nejnavštěvovanější historické památky města, mezi nimiž vyniká královský palác...

Je to asi nejbláznivější týden, jaký v Thajsku můžete zažít. V polovině dubna, kdy teploty dosahují rekordních výšek, si celá země užívá příchod nového roku – Songkranu. Úmorné vedro si přímo říká o vodní osvěžení a během Songkranu se vám ho dostane vrchovatě. Hektolitry vody se na vás valí ze všech stran a není před ní uniknutí. Pryč jsou doby uměřených svátků, zejména Bangkok ukazuje v plné šíři, jak rozumí pojmu nespoutané veselí. Důkladné sprše se nevyhnete na hlavních třídách thajské metropole, ani na opuštěných venkovských silničkách. Není dopravního prostředku, ve kterém byste v těchto dnech mohli nalézt suchý azyl...

Sotva se přehoupnete přes most Pinklao a necháte za zády Thonburi, otevře se před vámi doširoka třída připomínající francouzské vzory. Zdání neklame, Ratchadamnoen Avenue se nechala inspirovat pařížským bulvárem Champs-Élysées. Třída, spojující Královský (Velký) palác s novou královskou čtvrtí Dusit, se začala stavět v roce 1899 a práce na ní se přehouply až do nového století, do roku 1903. Původního konceptu se drželi i architekti, kteří se podíleli na rozsáhlých stavebních úpravách odehrávajících se zde mezi lety 1937–1948...

V celém Bangkoku stojí kolem pěti set nejrůznějších buddhistických chrámů a svatyní. Chrámy, nazývané wat, tvoří často celé rozsáhlé, bohatě zdobené komplexy. Pro buddhisty představují místa setkávání a uctívání, ale obdivují je i miliony turistů...

Podvečerní slunce odpočítává poslední hodiny dalšího dne. Zdálky se tiše ozývá skřípění mola, které se pohupuje na klidné hladině řeky Chao Phraya. Na vše důstojně dohlíží impozantní most Ramy VIII. Do parku Santichaiprakarn se trousí desítky lidí. Dříve v těchto místech stával cukrovar, dnes se tady tráví podvečerní siesta, chodí se sem na pravidelná cvičení aerobiku nebo akrobatický či žonglérský trénink. Záda všem kryje bílá pevnost, poslední ze dvou přežívajících mohykánů, kteří od konce 18. stol. střežili Bangkok. Původně jich bylo ve městě čtrnáct, vyzbrojených kanony a rozestavených se čtyřsetmetrovými odstupy...

Její autor prý po dokončení svého úkolu zahodil nástroje a zařekl se, že podobnou práci již nebude nikdy dělat. Přesto po sobě zanechal dílo vskutku mistrovské, skutečnou ozdobu mezi královskými bárkami. Ve chvíli, kdy se obří loď nazvaná Suphannahongsa objeví na řece, poháněná pouze silou lidských paží, vydáte se hluboko proti proudu času až do dob předcházejících dokonce založení samotného Bangkoku. Vodní toky tehdy představovaly hlavní dopravní tepnu země a jejich hladiny brázdily tisíce obdobných lodí...

„Nepatrná menšina Siamců se zabývá řemeslem a obchodem, za to jest obojí převážně v rukou Číňanů. A čínský obchodník má na krámku málem bez výjimky jenom čínské zboží,“ zaznamenal si na konci 19. stol. své postřehy z Bangkoku, a následně ve své knize V zemi bílého slona s nimi seznámil i své čtenáře, český cestovatel Enrique Stanko Vráz...

Dlouhé deštivé období zvýšilo hladinu řeky Chao Phraya tak, že se její vodní prsty rozprostřely po celé thajské metropoli. Mnohé bangkocké uličky se během několika hodin proměnily v úzké kanály a místo žlutočerných taxíků se po nich začaly prohánět štíhlé loďky a čluny. Celé tři měsíce trápila řeka obyvatele pobřežních domků a krámků záplavami, jež nebraly konce. Pak ale přišel listopad a s ním i poslední uslzený den...

Thajsko je zemí svátků a festivalů. Jeden z nejbizarnějších se každý rok odehrává v chrámu Bang Phra ležícím asi padesát kilometrů západně od Bangkoku. Tady se scházejí majitelé ochranného tetování sak yant, kterému jsou připisovány magické účinky...

Bangkok je zhmotněným snem všech milovníků nákupů. V prostorách obřích obchodních center nebo jen tak pod širým nebem – možnosti, jak provětrat peněženku, jsou v tomto nákupním ráji neomezené. Zatímco někde lákají zákazníky rafinovanými, pečlivě naaranžovanými výkladními skříněmi se zbožím předních světových značek, jinde si vystačí s kouskem hadru položeným na zemi...

Vršky kokosových palem se halí do oblaků a večerní vánek si s nimi rozverně pohrává. Ptáci cvrlikají své pozdravy zapadajícímu slunci, pyšný páv rozevírá svůj okatý vějíř na odiv okolnímu světu. Jeho kovově modré hrdlo se leskne pod posledními doteky tropického slunce...

Bangkok je obřím dopravním Babylonem, který se každodenně musí vyrovnávat s problémy dobře známými všem současným metropolím. Na konci 90. let minulého století thajské hlavní město poprvé zakusilo dopravní zácpy a choroby moderního věku se od té doby již nezbavilo. Jako medicína začala být ordinována sít dálnic, nadjezdů, rozvoj kolejové dopravy i tradiční přepravy po vodě...

Vaření znamená v Thajsku lásku. Stolování je opětováním tohoto citu. Příbuzní a známí se setkávají, obchodníci uzavírají smlouvy, cizinci se stávají přáteli nad pečlivě naaranžovanými chody světoznámé thajské kuchyně. Jídlo se sdílí, a tímto aktem dochází i k potvrzování dobrých vztahů a příslušného statusu. Věhlasná thajská pohostinnost se projevuje i ve výborném servisu s úsměvem i v tom nejzapadlejším místě Bangkoku. Servírka často v lepších restauracích přijímá objednávku na znamení úcty k hostu vkleče a se skloněnou hlavou. Zákazník se tu cítí opravdu jako pán. Stolování není jen příležitostí ke konzumaci jídla, jde především o společenskou událost a příležitost k užívání poklidného života. Toho, na co my Evropané ve shonu občas zapomínáme...