Amsterdam

V Rembrandtových stopách

K nejznámějším osobnostem, které spojily svůj život, nebo alespoň jeho významnou část, s Amsterdamem, patří Rembrandt van Rijn, geniální malíř zlatého věku, mistr šerosvitu, bonviván, sběratel a nezodpovědný dlužník, který nakonec dožil ve skromných poměrech na hony vzdálených někdejší slávě...

Náměstí Rembrandtplein s umělcovým pomníkem a 3D instalací postav z Noční hlídkyS Rembrandtem se může návštěvník Amsterdamu seznamovat dvěma způsoby. Za umělce pochopitelně nejvíce hovoří jeho dílo. To je dnes rozeseto po celém světě, ale práce, které lze vidět v Amsterdamu, jsou až na výjimky soustředěny v Rijksmuseu, jemuž věnujeme samostatný článek. Ke kolekci, jíž dominuje veleslavný obraz skupiny domobrany z II. čtvrti pod vedením kapitána Franse Banninga Cocqa, teprve od začátku 19. stol. označovaný jako Noční hlídka, přibyly v letošním roce dva obrazy, jejichž akvizice se stala prvořadou senzací, totiž svatební portréty v životní velikosti Martena Soolmanse a Oopjen Coppitové z roku 1634, jediné tohoto druhu, jaké kdy Rembrandt namaloval. Tyto obrazy byly v Nizozemsku naposledy v 19. stol. Anna van Winter je zdědila s celou uměleckou sbírkou svého otce, bohatého obchodníka Pietera van Wintera, a přinesla je roku 1815 do manželství s Willemem van Loonem. Po její smrti roku 1877 však dědická daň donutila děti van Loonových (bylo jich jedenáct), aby sbírku prodaly. Už tehdy chtěl nizozemský stát Rembrandtovy portréty koupit, ale astronomická cena mu to nedovolila. Získal je baron Gustave de Rothschild z francouzské větve známé rodiny a odvezl do Paříže, kde obrazy zůstaly, téměř nevystavovány na veřejnosti, až do současnosti. Na jaře roku 2014 se Rothschildové rozhodli obrazy prodat. Po dvou letech jednání, podpisu mezistátní smlouvy a s pomocí sponzorů je na začátku letošního roku za 160 milionů eur zakoupily společně amsterdamské Rijksmuseum a pařížský Louvre. Marten patří Nizozemsku, Oopjen Francii, ale podle smlouvy budou obrazy vystavovány výlučně spolu, střídavě v obou muzeích. Začalo se třemi měsíci v Louvru a pokračovalo třemi měsíci v Rijksmuseu, kde jsou nyní oba obrazy restaurovány. Až práce skončí, budou následovat znovu tři měsíce v Amsterdamu a tři měsíce v Paříži, po nich pět a pět let a pak se přejde definitivně na interval osmiletý...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2016

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace